NECHTĚNÁ LÁSKA

VYSVĚTLENÍ

,,Můžu taky něco prosím říct?" Všichni se vyděšeně ohlédli. Roman stál pár metrů od nich živý a zdravý. Byl sice vyděšený, ale byl v pořádku. 

Marina začala něco křičet, nikdo kromě Mičurina jí nerozuměl, ale všichni pochopili, že jde o nadávky. Marina teď vypadala jako naštvaný nosorožec. Rozběhla se k Romanovi a vlepila mu pořádnou facku. Pak ho ale objala a dala mu pusu na obě tváře.

 Roman na to zareagoval s úsměvem slovy: ,,To byla lepší reakce, než minule." Marina: ,,Minule jsem tě chtěla potrestat.  To teď už nechci. Tentokrát to chápu."

Ema byla v šoku. Toužila se k Romanovi rozeběhnout. Po takové době, kdy si nepřála nic jiného než aby byla s Romanem se teď, když ho viděla před sebou, nemohla ani pohnout.

Roman se Emě zadíval do očí. Ema mu pohled opětovala, ale pořád neovládala svoje tělo. Roman se nechtěl od jejího krásného pohledu odtrhnout. Všichni je sledovali a čekali co se bude dít dál.

 Roman nakonec řekl: ,,Dlužím vám všem omluvu a vysvětlení. Doufám, že mi dokážete odpustit. Asi začnu úplně od začátku. Před rokem jsem doma vyspával opici. Probudil mě zvonek. Byl  to tady Ivan." Roman ukázal na Mičurina a pak pokračoval: ,,Vběhl do bytu a začal na mě řvát, že armáda zjistila, kde jsem. Nikdy jsem tak rychle nevystřízlivěl. Zpanikařil jsem a utekl. Schovával jsem se v lesích v Německu. Chtěl jsem utéct co nejdál na západ. Byl jsem stále v pohybu. Pomalu jsem začínal zjišťovat kdo po mě jde. Měl jsem výhodu. Věděl jsem o nich víc informací, než oni věděli o mně. Jenže pak jsem zjistil, že odhalili naše šifry a šli po Mičurinovi. Jediná možnost byla přestat se hlásit. Kdyby Mičurina dostali vás by nikdo neochránil. Byl tu ale problém. Tím, že jsem s vámi ztratil kontakt přišel jsem i o informace o tom, jestli jste v pořádku. Proto jsem poslal zprávu o vlastní popravě. Kdyby vás našli stačilo by  jim ukázat ten papír a nechali by vás na pokoji.

Ema už zase brečela. Tentokrát to byly poprvé od Míšina narození slzy štěstí. Konečně se dokázala pohnout. Šla k Romanovi a políbila ho. Při tom jediném polibku cítila jak se její srdce zahojilo a začalo znovu bít. Bylo to jako kdyby, stejně jako Roman, znovu ožila. Nechtěla se od Romana odtáhnout ani na milimetr. Měla pocit, že když je s Romanem nemá potřebu dýchat. Její tělo ale mělo jiný názor. 

Roman měl pocit, že se rozplývá blahem. Celý ten rok netoužil po ničem jiném, než aby mohl být s Emou a políbit jí. Jenže v hlavě ho pořád týrala myšlenka, že tohle nejde. Pořád je to nebezpečné. Láska ho vyváděla z míry. Nedokázal normálně uvažovat. Chtěl být pouze s Emou. Byl do ní pořád zamilovaný až po uši, jenže jeho instinkt mu velel, aby toho nechal. Roman se nedokázal vůbec ovládat.

Když se od sebe konečně odtáhli zjistili, že je Míša celou dobu pozorovala. Roman se k ní sehnul a zeptal se: ,,Víš kdo jsem?" Míša si ho prohlédla a pak zavrtěla hlavou. Roman přikývl a řekl: ,,To je dobře." Zvedl se a s každým se objal. 

Poté všichni seděli na mýtině, bavili se a byli šťastní. Začínalo se stmívat. Ema, která celou dobu seděla Romanovi na klíně, tulila se k němu a v náručí držela Míšu, se zeptala: ,,Půjdeme domů?" 

Než stačil Roman cokoliv říct Jirka ho předběhl: ,,Roman půjde nejprve do nemocnice." Roman řekl: ,,Nikam nejdu." David mu na to odpověděl: ,,Tak to ani náhodou kamaráde. Mám ti připomenout jak jsi mě tenkrát donutil nechat si dát kapačku po jedné noci ve sklepě. Ty jsi žil rok v lese, takže do nemocnice půjdeš a bez protestů. Musíme zjistit, jestli jsi opravdu v pořádku a taky ti dodat nějaké vitamíny a živiny, kterých máš očividně málo. 

Roman se začal rozčilovat: ,,Ty to nechápeš já nemůžu jít mezi lidi." Ema se zeptala: ,,Jak to myslíš?"  Roman: ,,Emo vzpomínáš si co jsem ti řekl, když jsem tě žádal o ruku? S tebou jsem začal konečně žít, jenže to byla chyba. Já nemám právo normálně žít. Zkusil jsem to a akorát jsem ti ublížil. Ublížil jsem vám všem. 

Dneska jste mě pohřbili a tak to taky musí zůstat. Nemůžu s vámi jít. Ale chci, abys věděla, že tě miluju a vždycky tě milovat budu. Ty a Míša jste moje největší štěstí, ale musíte na mě zapomenout. Roman Emu políbil a se slzami v očích odešel. Ema na něj zoufale volala a rozběhla se za ním. Jenže Roman byl rychlejší a utekl jí. Ema se zhroutila a jenom znovu brečela. Její srdce už zase začínalo praskat.