NECHTĚNÁ LÁSKA

BUDE LÍP

Ema se rozeběhla zpět a vrazila do pokoje. Neskutečně moc se jí ulevilo. Roman byl v pořádku. Pacient na druhé posteli měl zástavu, ale bylo u něj dost lidí. Ema se rozhodla, že už se od Romana ani nehne. Roman nabýval na síle. Čím dál častěji se stávalo, že dokázal na pár minut otevřít oči.

Naopak Ema na síle ztrácela. Během pěti dnů, kdy nepřetržitě seděla u Romanovi postele a nedělala nic jiného, než že brečela a šeptala Romanovi slova lásky, hrozně zhubla. Nedostatek spánku negativně působil na její psychiku. Už vůbec nezvládala kontrolovat svoje emoce. Stačilo, aby se Roman zhluboka nadechl a Emu to už vyděsilo. Celou tuhle situaci velmi špatně nesla. Bála se o Romana tolik, že to nejde ani slovy popsat. Připadala si jako kdyby bez Romana nebyla doopravdy naživu. Ema se topila v myšlenkách a zničehonic se jí zatočila hlava a ona spadla ze židle. 

David přišel zkontrolovat Romana a uviděl Emu na zemi. Prohlédl ji a vzal jí na box. Tam jí vyšetřil, zavedl jí nasogastrickou sondu, aby jí doplnil potřebnou výživu, protože zjistil, že je podvyživená, dal jí infuzi na zavodnění a nechal jí převézt na JIP. Poprosil Mery, aby na ní dávala pozor.

Roman se vzbudil. Byl už dostatečně silný, aby dokázal promluvit. David ho zrovna kontroloval. Když viděl, že se Roman probudil řekl: ,,No hurá, ty jsi nám dal kamaráde." ,,Kde je Ema?" Zeptal se Roman. I když byl jeho hlas slabý byla v něm slyšet starost. ,,No Ema u tebe seděla skoro týden bez odpočinku, a stalo se to, že se složila, ale buď v klidu dali jsme jí na umělou výživu a snažíme se jí zavodnit. Brečela u tebe tak moc, že byla úplně dehydratovaná. 

Roman byl strašně slabý, ale pošeptal: ,,Pomoz mi vstát, musím za ní" Roman se snažil nějak pohnout, ale tělo ho neposlouchalo. Neměl na to dostatek síly. ,,Tak to ani náhodou. Několik hodin jsem si hrál na švadlenku a sešíval ti všechno co ti ten magor pořezal.  Máš tam víc stehů, než anglická královna  na plesových šatech. Ztratil jsi dva litry krve. Dvakrát jsi se zastavil, takže je dost důvodů k tomu, abys zůstal ležet a ani se nehnul. Nehledě na to, že pochybuju že by ses udržel na nohou." David se trošku rozvášnil, ale potřeboval Romanovi vysvětlit jak je jeho stav vážný.

Roman se začal rozčilovat. Davidovi připadal vtipný, protože byl slabý jako čajíček, ale snažil se působit mocně, což mu moc nešlo. ,,Davide, sakra já ji miluju a musím jí vidět. Kvůli mě je na tom tak jak na tom je. Musím za ní. Bez ní to nezvládnu." Roman mluvil slabým hlasem a David se začal bát, aby se mu nezvedl tlak a nepotrhali stehy." ,,Proboha vy jste oba stejní, ona si celou dobu myslela, že je to její vina. Máš smůlu. Teď za  ní nemůžeš. Kdybys to nebyl ty, ale nějaký jiný pacient, tak si nemyslím, že se tohle dá přežít. Jsi silný, takže to bez ženský budeš muset chvilku vydržet. Roman chtěl ještě něco říct, ale už na to neměl sílu. David ještě dodal: ,,O nic se nepokoušej. Nebo tě uspím a budeš spát i když už bude Ema vzhůru."

Celá nemocnice neřešila nic jiného, než to, že dva doktoři, kteří jsou navíc velmi oblíbení skončili na JIP. David u obou zakázal návštěvy, protože kolegové se u nich střídali jako na běžícím páse. Ale oba potřebovali hlavně klid a spánek.

Uběhlo několik dnů a Ema se konečně probudila. Byla možná ještě slabší než Roman, ale hned ho chtěla vidět. Roman se taky měl k světu a začínal vymýšlet způsob jak se dostat za Emou. Neměl ještě dost síly na to, aby se posadil, natož, aby se nějak hýbal, ale pusou dokázal mlet pořádně. Pořád ukecávala Davida, aby se mohli nějak vidět. Potřeboval už být s Emou. David přišel k němu na pokoj a Roman hned začal s ukecáváním: ,,Davide kdy už budu moct za Emou? Už ji fakt potřebuju vidět, nebo se zblázním. Prosím pomoz mi se postavit. Potřebuju tam jít." 

David se začal smát. ,, Ty nikam nejdeš. Stehy jsme ti ještě nevytáhli a dokud nebudeš schopný si sám aspoň sednout, tak se ani nehneš, takže lež, nabírej síly a když budeš hodný, tak pro tebe mám překvapení." ,,Opravdu?" Řekl Roman s nadějí v hlase. ,,Jo, ale musíš mi slíbit, že nebudeš vymýšlet hlouposti a budeš ležet." David to řekl s přísností v hlase. ,,Dobře slibuju." Řekl poníženě Roman. Nebylo mu úplně příjemné, jak byl bezmocný. 

David se usmál a otevřel dveře. Dovnitř vešel Váňa a na vozíku tlačil Emu. Ta měla infuzi a vypadala jako po flámu. Byla úplně bílá, pod očima měla obrovské tmavé kruhy, vlasy měla rozcuchané a byla hrozně hubená. Romanovi, ale bylo naprosto jedno, jak Ema vypadá. Pro něj bylo nejdůležitější to, že jsou opět spolu.  Ema chtěla Romana políbit, ale neměla dost síly na to, aby se postavila a aby na Romana dosáhla. David jí nakonec postavil a držel jí tak, aby se mohli s Romane políbit. Potom jí opět posadil na vozík a řekl: ,,Nechám vás tady samotný. Oba jste takový mrzáci, že se nemusím bát, že něco vyvedete." Ema držela Romana za ruku. Roman řekl: ,,Ale má pravdu jsme mrzáci." Ema promluvila slabým hlasem: ,,To má, ale my dva se z toho dostaneme."

Oba neměli dost síly a proto Roman jenom ležel a díval se na Emu. Ema seděla a pozorovala Romana. Vůbec nepotřebovali mluvit. Bylo jim úplně všechno jedno. Pro ně dva bylo nejdůležitější, že jsou spolu. Nikdo a nic je nezajímalo. Navzájem si dodávali energii a jejich duše byly jako spojené v jednu. Ani jeden nevěděl kde na to přišel, ale oba si byli jistí, že je už nemůže nic rozdělit.