ZPRÁVY

60 6 0
                                    


Emu pustili s malou Míšou domů. Emu domů doprovodili všichni kdo věděli co je s Romanem, protože si chtěli být jistí, že bude Ema v pořádku. 

Ema otevřela byt a našla rozházenou skříň, vyházenou lékárničku, rozbitou lampičku a na posteli bylo hozené Romanovo pyžamo. Celý byt vypadal jako po výbuchu. Roman nejspíš, jak se rychle snažil pobrat pár věcí a zmizet vůbec nedbal na to jaká spoušť po něm zůstane.

 Ema se znovu rozbrečela šla proto k postýlce, která byla převržená. Zvedla ji a položila do ní Míšu. Potom šla do obýváku, kde seděl medvěd, kterého jí Roman kdysi vystřelil na střelnici. Vzala  medvěda oblékla ho do Romanova pyžama a lehla si s ním do postele. Přitulila se k němu a jenom plakala. Roman jí strašně chyběl. Potřebovala jeho přítomnost. Medvěd v Romanově pyžamu, i když byl z lásky darovaný, nebyl dostatečnou náhradou. Ema ještě víc zabořila hlavu do plyšáka a snažila se nasát Romanovu vůni, kterou pyžamo na sobě mělo. Pořád věřila, že se Roman brzy vrátí.

Uplynulo několik dní. Marina se za tu dobu ukázala jako perfektní babička. Se vším Emě pomáhala, ale hlavně byla Emě obrovskou oporou. Tohle si s Romanem už jednou zažila a tak byla víc v klidu než Ema. Byla si jistá, že všechno dobře dopadne. Vyprávěla jí, jak to bylo tenkrát a jak to celé prožívala. Vždycky potom dodala: ,,Ale dnes je to jiné, my víme, že je Roman v pořádku. Posílá nám zprávy. Bát se můžeme, jenom kdyby se neozval. Emu Mariin přístup uklidňoval.

Jednou týdně se všichni scházeli a Mičurin jim předával informace a vzkazy od Romana. Vždy vzkazoval Emě, že jí miluje a že na ní i na malou myslí a těší se, až je obě uvidí. Pro Emu se tyhle dny staly ty nejoblíbenější. Těšila se na ně. každá zpráva od Romana pro ní byla jako dar z nebes. Emin život se teď točil jenom okolo Míši a zpráv od Romana.

Celá tahle šílená situace celou partu hodně sblížila. Vždy když se bavili o něčem co se týkalo Romana mluvili v šifrách, aby někdo, kdo by je mohl odposlouchávat neměl ani páru o čem je řeč. 

Uplynulo půl roku. Mičurin se dostavil jako obvykle. Tentokrát se však tvářil velice zvláštně. Když Ema viděla jeho výraz zděsila se: ,,Co se děje? Proč se takhle tváříš?" Mičurin pozoroval špičky svých bot. Nechtěl se nikomu podívat do očí. Pak řekl tichým hlasem: ,,Roman se přestal hlásit." Ema se rozbrečela. ,,Co to znamená?" Zeptal se Jirka. ,,To může znamenat jenom jednu věc. Roman se prostě ozvat nemůže." Řekl David. ,,Jak to myslíš?" Zeptala se vyděšeně Mery. ,,Myslím to tak, že ho dostali." Jirka řekl s hrozbou v hlase: ,,Davide zklidni se. Neděs nás tady všechny." U toho soucitně koukal na Emu a Marinu, které teď hystericky brečely. Mery taky plakala, ale ještě řekla: ,,Přece musí být i jiný důvod. Všichni víme, že Romana nejde dostat. Mičurin konečně promluvil: ,,Bohužel tohle nemůže znamenat nic jiného. Pokud se Roman neozývá je to téměř jisté." 

Ema měla pocit, že se zblázní. Tohle přece nemůže být pravda. Nevěděla co má dělat. Musí doufat. Přece nic není jistý. Nesmí ztrácet naději.


NECHTĚNÁ LÁSKAKde žijí příběhy. Začni objevovat