NECHTĚNÁ LÁSKA

NOVÝ ŽIVOT

Roman se zarazil a řekl: ,,Emo to není tak jednoduchý musel bych..." Ema Romanovi skočila do řeči: ,,Pokud to chápu správně tak se schováváš v lese, jenom kvůli tomu, že my nejsme vojáci a neumíme to co ty. Je to tak?" ,,Ano, teda vlastně ne. Nebo asi. Já nevím. Prostně ale..." Roman začal koktat, protože pohled Emy ho úplně vyvedl z míry. 

Tak moc toužil být jí co nejblíž. Ema ho znovu přerušila: ,,Romane nechci slyšet žádné výmluvy. Pokud to zajistí to, že se přestaneš bát tak se chci naučit všechno. Udělám cokoliv abychom mohli být zase spolu."

 Roman neměl žádné argumenty a tak mu nezbývalo nic jiného, než opravdu slíbit, že svoje nejbližší všechno naučí. Samozřejmě chtěl normálně žít a chtěl být s Emou a Míšou a tohle se zdálo jako docela dobré řešení.

 Ema Romana objala. Roman vzal její obličej do dlaní a Emu políbil. V tuhle chvíli Ema věděla, že už budou spolu a nic je nemůže rozdělit. Všichni společně seděli na mýtině a plánovali jak bude všechno probíhat.

David měl díky boxu pocit, že se bránit umí, přeci jenom s pár lidmi se dokázal slušně porvat a jednou to zkusil i na Romana, ale hned druhý den ho Roman přesvědčil o opaku a vyvedl ho z omylu.

Celá parta přišla brzo ráno do lesa. Roman tam už byl nastoupený a čekal na ně. Ve tváři měl záhadný výraz. Cítil jisté znepokojení, protože když před lety utíkal z Ruska rozhodl se, že už nikdy nepoužije nic z toho co ho armáda naučila a teď najednou se chystá to nejenom používat, ale chce to učit i svoji rodinu a přátele.

Celková atmosféra byla plná očekávání, ale zároveň nebyla úplně příjemná. Roman se zhluboka nadechl a promluvil: ,,Podle správného bych vás měl nejdřív naučit úplné základy a až potom jak bojovat, ale já jsem se rozhodl to otočit. Nejprve vás naučím jak se bránit ve chvíli kdy už vás někdo fyzicky napadne a teprve potom vás naučím všechno ostatní." 

Roman se na kratičkou vteřinku odmlčel a pak pokračoval: ,,Pokud člověka nechcete hned zabít bude stačit když mu pouze silně stisknete krkavice, ale v případě kdy po vás půjde někdo kvůli mě tak nejbezpečnější bude ho opravdu zabít. 

Pro takovou situaci máme na těle sedm míst, kde stačí dobře mířená rána a útočník může zemřít, nebo bude mít velmi vážné zranění. Ty místa jsou spánek, kořen nosu, prostor mezi nosem a pusou, ucho, krk, bránice a páteř." Roman dokončil svůj teoretický výklad a pak to na Mičurinovi ukázal prakticky. Ukázal  jak mít postavené tělo. Kam se jakou částí ruky trefit a celkově jak to provést. 

Ema si během toho uvědomila jak je lidské tělo zranitelné a že vlastně stačí dobře mířená facka a je konec. Došlo jí, že pro život s Romanem je dobré tohle všechno znát.

Roman byl perfektní trenér a tak během několika týdnů všichni získali nejen na fyzické síle a zdatnosti v boji. Naučili se i jak přežít v lese a zajistit si vše co potřebují. Taky se naučili jak se skrývat, aby je nikdy nikdo ani nezahlédl. Roman pořád opakoval, že lepší než bojovat je utéct a skrýt se a taky, že les je nejlepší ochránce.

 Roman během několika měsíců dokázal všechny naučit všechno co znal a uměl on sám. Ve chvíli, kdy se mu i ženy dokázaly nějakým způsobem vyrovnat byl si jisty, že je bezpečné se vrátit do práce a hlavně, že se může vrátit k Emě.

Nastal ten den kdy Roman konečně vyšel z lesa jako normální člověk, bez toho, aby se musel ukrývat. Už necítil strach, ale zároveň ho doprovázel zvláštní pocit. Téměř dva roky nebyl mezi lidmi a teď se má znovu objevit v práci, kde se denně bude potkávat se stovkami lidí a má společně s Emou a Míšou žít normální, klidný, rodinný život.

Celá parta ho doprovázela. Roman v jedné ruce držel Míšu, která mu velmi brzy začala sama od sebe říkat táto. Všichni došli k názoru, že prostě vycítila kdo Roman je a že to pro ni bylo přirozené. Byla Romanovi ve spoustě věcech velmi podobná. Byla temperamentní, ale zároveň velmi hodná a soudě podle jejího chování nejspíš zdědila něco z Romanových schopností. Roman se rozhodl jí ve všem podporovat a cítil, že jednou bude stejně šikovná jako je on. Druhou rukou objímal Emu

Byli kousek před urgentem, když se Roman zastavil něco mu totiž došlo. Otočil se na Jirku a zeptal se: ,,Co jsi vlastně lidem na urgentu řekl, když jsem zmizel?" Jirka se začal smát a odpověděl mu: ,,Že jsi odjel na pracovní stáž do Ruska." Roman řekl udiveně a pobaveně  zároveň: ,,To si děláš srandu?" Jirka: ,,Ne nedělám." 

Všichni se začali smát. Došli k urgentu. Tam se Roman zastavil. Věděl, že teď vejde na urgent. Vejde na místo, kde začala jeho životní láska. Vejde na místo, které způsobilo, že je teď šťastně zamilovaný a taky, že je otec od rodiny. Vejde na místo, kde poznal lidi, kteří mu pomohli začít žít a zbavit se strachu. Vejde na místo, kde poznal, že může sám sobě odpustit. I když v minulosti vypnul spoustě lidem emoce díky urgentu, rodině a přátelům měl možnost ty emoce sám zažít. Rozhodl se netrápit se výčitkami. Minulost nemůže změnit. Ale přítomnost si musí užít.  A pokud ho v budoucnosti znovu minulost dožene, nebo pokud na něj čeká něco jiného bude to řešit až ta chvíle nastane. Rozhodně se ale nebude bát. Strach mu totiž málem překazil to nejkrásnější co v životě má. Kvůli strachu málem přišel o Emu. Díky Emě má lásku a cítí se konečně šťastný. Ema je pro něj vším a společně s Míšou jsou jeho největší poklad. Nic krásnějšího než rodina totiž neexistuje. 

Roman s Emou, Míšou, Marinou, Davidem, Mery, Jirkou a Mičurinem překročili pomyslný práh urgentu. Pro Romana to byl vstup do nového, tentokrát už šťastného, života.