NECHTĚNÁ LÁSKA

DOMLUVA

Roman už byl naštěstí vzhůru, zrovna skládal deku, pod kterou spal. ,,Jé ahoj, jak ses měla?" Zeptal se Emy vesele, když vešla na lékařák. Ema místo odpovědi Romana silně objala. Roman se na ní podíval a zeptal se: ,,Emo co se děje?" Ema byla úplně bílá a ve tváři měla otisk strachu. ,,Romane já mám pocit, že mě někdo sleduje." Řekla vystrašeným hlasem a málem se rozbrečela." 

Roman se zděsil: ,,Cože?" Ema se v Romanově náruči začala trošku uklidňovat, naopak Roman se začínal bát. ,,Emo, jak jsi na to přišla?" Zeptal se starostlivě, nechtěl dát najevo svou nervozitu. ,,Ráno, když jsem šla do práce měla jsem pocit, že mě někdo sleduje. Potom na urgentu jsem viděla nějakého chlapa jak tam sedí a pozoruje mě."

 Romanovi se malinko ulevilo, kdyby to byl někdo, kdo Emu sleduje kvůli němu určitě by nedovolil, aby ho Ema viděla. Byl by to ten nejlepší chladnokrevný profík, který by si takovou chybu nedovolil. Roman si moc dobře pamatoval jak se v armádě trestaly i ty nejmenší chyby a taková hrubka by jistě neprošla.

 ,,Emo neboj se, to bude v pořádku, není to nikdo koho bych nezvládl. Pojď ukážeš mi kdo to je." Jeho klidný, vyrovnaný hlas a statné tělo Emu uklidňovalo. ,,Půjdu, ale budeš mě držet." Řekla prosebně. ,,Dobře." Řekl Roman a chytl Emu okolo ramen. 

Společně šli na urgent. Ten muž tam pořád seděl. Když ho Roman uviděl uvědomil si, že je to stejný člověk, který se ve vlaku ptal jestli tam mají volno. Jakmile je muž uviděl postavil se. Stál útočně, jako kdyby se na ně chtěl vrhnout. Roman Emu skryl za sebe. Chránil jí vlastním tělem. 

,,Co potřebujete? Proč nás sledujete?" Roman se zeptal a v jeho hlase ani obličeji nebyla poznat jediná emoce. Měl naprosto kamennou tvář a jeho hlas byl pevný, silný a autoritativní. Emě došlo, že takhle vypadá naštvaný Roman a taky jí došlo, že z něj jde strach. 

Muž znervózněl. ,,Pane doktore prosím potřebuji pomoc. Jde o mého syna. Má na mozku nádor. Prosím postarejte se o něj. Udělám cokoliv" ,,Prvně mi vysvětlete, proč jste mě v noci sledoval a proč jste ráno sledoval moji partnerku?" Romanův ton hlasu se nezměnil a ani v jeho obličeji se stále nic neobjevovalo. ,,Chtěl jsem vás oslovit, až budete společně. Mému synovi je šest let a jenom vy dva ho můžete doopravdy vyléčit." 

Romanovi se obrovsky ulevilo. Dal tomu muži kázání o tom jak je vyděsil a jak měl normálně přijít. Nakonec řekl: ,,Přiveďte toho syna. My ho vyšetříme a uvidíme co se dá dělat." Muž podával Romanovi ruku. Roman z něj cítil zvláštní energii. Nevěděl proč, ale nevěřil mu. Najednou přijel příjem. Roman řekl: ,,Promiňte my už musíme jít, ale syna přiveďte."

Když vyřídili příjem, šli oba lékaři do bufetu na kafe. ,,Romane ty jsi ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy poznala. Nechápu jak můžeš v takovém strachu žít. Já jsem se bála jedno ráno a měla jsem pocit, že se zblázním." Ema mluvila s obdivem v hlase. 

Roma nevěděl jak má odpovědět. Po tom všem co zažil se strach stal jeho součástí a on se s ním naučil žít. ,,Emo nemusíš se bát já tě vždycky ochráním." Při těch slovech chytl Emu za ruku. Roman věděl, že se teď Ema potřebuje odreagovat. A co může být lepší, než to, že posunou svůj vztah dál.

,,Emo chtěla bys se mnou strávit noc?" Zeptal se trošku nervózně. ,,Asi se začnu červenat, ale samozřejmě že ano." Řekla Ema. Roma Emu políbil. ,,Ty máš zítra volno že?" Zeptal se radostně Roman. ,, Ano to mám." ,,Dobře tak já si to domluvím s Mery a zítra si to spolu užijeme." Řekl Roman a dopil kafe. Když dopil šel za Mery, aby si domluvil na zítra volno.

Vyslovil tohle přání před Mery a ta se začala usmívat.,, Samozřejmě, že ti to někdo vymění. David říkal, že něco plánuješ." Ach jo, to je drbna."   Smál se Roman. ,,Tak a je to zařízené David to za tebe rád vezme." Řekla Mery a v počítači místo Romana napsala Davida. ,,Ten bude mít Radost." Řekl ironicky s úsměvem Roman. ,, Ale bude, musíme vaší lásce trošku pomoct. 

Mery byla ráda, že se Roman rozhoupal k něčemu dalšímu. Najednou zahlásila: ,,Je tady příjem vezmeš si ho?" ,,Jasná beru." Řekl Roman a šel se věnovat práci.