THE LYŽÁK

❄️Epilog❄️

 ,,Míša... tři dvojky a jinak samé. Výborně." Pochválila mě Zapletalová, když jsme dostávali vysvědčení za druhák. 

,,Děkuju." odvětila jsem a trošku se zaculila.

 Jakmile jsem si sedla zpátky za Kubou, hned byl zvědavý, jestli mám samé. ,,Nemáš? Ej to je nemilé." odvětil a zasmál se.

,,A ty snad jo?"

,,Ehm... moje nebudeme komentovat." dořekl a zasmál se.

,,Takže mě teď poslouchejte." začala Zapletalová, když dorozdávala vysvědčení. ,,Máme za sebou dva roky tvrdé práce. Jste teď v polovině studia. Dejte si ty dva měsíce pořádnou pauzu a na školu radši nemyslete. Budete toho litovat. A to mluvím z vlastní zkušenosti." dořekla a zasmála se.

,,Chtěla bych vám popřát hodně štěstí. Hlavně se mi někde nezlámejte a vraťte se nám zdraví. Mě nezbývá nic jiného, než vám popřát hezké prázdniny. Užijte si je a hlavně buďte opatrní." dokončila a usmála se. 

,,Já si ale stejně myslím." začala Soňa, když jsme seděli v parku na dece. ,,Že letošní rok byl super."

,,Souhlasím."

,,Na to se napijem." začal Kuba, postavil se a spustil: ,,Dámy a pánové, pozvedněte číše své." načež pozvedl svoji skleničku džusu. ,,a připijme si na tento zvláštní, ale přesto úspěšný a zajímavý rok. Nazdraví kolegové." dokončil svůj proslov, přiťuknul si se zbytkem skupinky a napil se.

,,Ty Míšo... Co René?" zeptal se Mára. 

,,Nic. Příští týden jedu za ním do Žiliny na víkend. Proč se ptáš?" 

,,Já jenom, že právě stojí za tebou." odvětil a zasmál se.

Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Cože?"

Najednou mi někdo zakryl oči. ,,Hádaj kto." ozvalo se.

,,Kdo by to tak asi mohl být? Hmm..." zasmála jsem se a sundala si ruce z očí. 

Vypískla jsem od radosti a skočila mu kolem krku. ,,Jak to, že jsi tady? Neměla jsem náhodou jet já za tebou?"

,,Prekvapko!" zahlásil a zasmál se.

Odtáhla jsem se a sedli jsme si zpátky na deku. ,,Čau bráchoooo." pozdravil ho Venca a ťuknul sis nim.

,,Jak ses sem dostal?" zeptal se Mára.

,,Vlakom ne? Sadnem a idem." odvětil, zasmál se a vlepil mi letmou pusu na tvář.

,,Ale neměl jsi dneska jet k nějaké tetě?" zeptala jsem se ho zmateně.

,,Ále... to som odložil. Teta počká, priatelka je prednejšia." odvětil a mile se usmál.

,,Ty René." ozval se najednou Kuba. ,,Ty nemáš co pít! To ti něco dáme. To sa neboj." zavtipkoval a z košíku vytáhnul další skleničku, do které následně nalil vychlazený džus.

,,Teda. Vy ste pripravený. To som nečakal." řekl, zatímco si přebíral od Kuby skleničku. ,,Dík bro." odvětil a napil se.

Stála jsem na nádraží a loučila se s Reném. ,,Budeš mi chybět." řekla jsem, zatímco jsem ho objímala. 

,,Neboj sa. O týždeň sa vidíme v Žiline dobre?" odpověděl a obejmul mě. Přikývla jsem.

,,Tak se měj." 

,,Aj ty." odpověděl a chystal se odejít. Pak se ale otočil a vrátil se. ,,Na niečo som zabudol."

Zmateně jsem se rozhlédla. ,,Na co?"

Usmál se. ,,Na toto." řekl, usmál se a dlouze mě políbil.

A tohle děti, to je láska...