Cesta tunely je náročná, nejde ani tolik o fyzickou námahu, jako spíše o tu duševní. Většina chlapců cítí úzkost způsobenou jak stísněnými prostory, tak i téměř neprostupnou tmou, kterou v dlouhých intervalech osvětlují blikající zářivky, volně visící ze stropu. Kapky pomalu odkapávající ze stropních panelů tvoří u jejich nohou loužičky chladné vody. Mladší chlapci se choulí do těsného hloučku, nejen aby si udrželi trochu tělesného tepla ale také aby zahnali strach dotírající na jejich mysli.
V čele jejich početného průvodu kráčí muž, který je přiměl opustit to jediné místo, které mohli nazývat domovem a vede je neznámo kam. Alby se snaží z muže vyzvědět cíl jejich cesty, nebo alespoň nějaké informace, on je však plně soustředěný na cestu vpřed a jeho tiché otázky zcela ignoruje. Alby si unaveně povzdechne a stále ještě během chůze se horní polovinou těla otočí za sebe, kde v těsném závěsu za sebou kráčí jeho zástupce a dívka, která jak už nyní ví, je jeho sestrou. Blonďatý chlapec kráčí s jednou rukou podél boku, zatímco druhá je otočená v podivném úhlu za jeho zády. Když se chlapec zadívá tím směrem, spatří jak jeho dlaň svírá jemně, ale přesto pevně menší dlaň.
Když Alby narazí do svalnatého těla před sebou, otočí hlavu zpět před sebe a mírně ustoupí. Muž, stojící pevně na místě na sobě nedá znát, že by si jejich menší kolize všiml a tiše vyčkává. Jakmile se šoupání nohou uklidní a tunelem se rozlehne zmatené šeptání a otázky se začnou valit jedna přes druhou, muž náhle zmizí. Mladík, přesvědčen o tom, že muž pokračoval v chůzi udělá krok vpřed, tam však narazí do něčeho pevného a chladného. Rukou sáhne na zvláštní předmět a jelikož chodba je téměř bez špetky světla, musí se spolehnout pouze na svůj hmat. Když se za jeho zády ozve tichá otázka, zmateně nakrčí čelo. ,,Je to žebřík.''
,,Kde je ten čón?'' Ozve se do ticha Minhův chladný hlas.
,,On____'' Nestihne doříct větu, když se ozve skřípění kovu o kov a chodbu náhle ozáří kužel ostrého světla. Chlapec si před tím jasem zastíní oči rukou a jakmile uvykne, zahledí se směrem k jeho zdroji. Tam nahoře stojí muž a rukou ho pobízí, aby jej následoval.
Trvá téměř hodinu, než se nahoru dostane i poslední z mladíků. Jakmile se Alby ujistí, že jsou všichni, pokyne cizinci a ten s lehkostí, kterou by mu mohli někteří chlapci závidět, lehce zavře těžké kovové víko a zajistí jej zámkem. Před čím, to netuší. A snad ani nechce. Raději si vezme od Pánvičky nabídnutou vodu a misku kouřící tekutiny. Pokývnutím mu poděkuje a poté následuje příkladu svých přátel a pomalu se pustí do jídla. Muž, mezitím co chlapci večeří, zkontroluje západky na všech oknech i dveřích a také se ujistí, že je jeho zbraň nabitá, než se posadí na nejbližší prázdnou bednu. Beze slov si prohlíží unavené tváře chlapců, až naposledy se zastaví pohledem na jediné dívce mezi nimi. Ta sedí jen kousek od Albyho, po její pravici sedí Newt, zatímco z levé strany jí dělá společnost nyní již uštěpačný Minho. Před dívkou se objeví vysoká postava mladíka, který se k ní skloní a chvíli k ní promlouvá. Dívka nepromluví, avšak na jeho otázky odpovídá kýváním hlavou. Ještě předtím než se kápo meďochů vrátí ke svému oddílu, se pohledem zastaví na Newtovi a rukou kývne k dívce po jeho levici. Ten kývne hlavou na souhlas, za což je mu odměnou Jeffův jemný úsměv.
Je téměř ráno, když se ztichlou budovou ozve zvuk podrážek dopadajících na pevný beton. Osoba se sice snaží nedělat příliš velký hluk, v poloprázdné místnosti, kde se ozývá jen tiché oddechování se však zvuk nese sám od sebe. Kroky se přiblíží natolik, že je slyšet její mírně zrychlený dech. Na chvíli dusot kroků ustane, vzápětí se však znova ozve. Intervaly mezi jednotlivými dopady jsou nyní delší, jako by osoba promýšlela každý další krok. Alby si uvědomí, že osoba zřejmě dospěla až mezi chlapce a nyní se prodírá jejich spícími těly. Netrvá to dlouho a kroky utichnou úplně. Alby ucítí závan vzduchu za krkem a s mírným záchvěvem strachu si uvědomí, že vetřelec se musel zastavit přímo za ním. V duchu se připraví na souboj a na svém místě se velice pomalu, tak aby nedal najevo, že je vzhůru, otočí aby mohl být k protivníkovi čelem.
