,,Všechno je to vaše vina! Všechno!''
Dívka sedí v křesle za monitorem počítače a znova si přehrává celou scénu dokola.
,,Všechno je to vaše vina! Všechno!''
Jeho hlas se jí zarývá do srdce a zanechává v něm obrovské rány. Znova a znova sleduje jak světlovlasý chlapec vbíhá do Labyrintu, zastavuje, šplhá nahoru, padá, trpí, prosí o smrt. Jako jemu, nyní i jí slzy smáčejí tváře při pomyšlení co chlapec cítí. Raději by zemřel než aby nadále žil uprostřed Labyrintu. A to všechno je jejich vina. Jenom jejich. Je jenom jejich vina, že se pokusil zabít. Je jenom jejich vina, že strávil měsíc na lůžku bez jakéhokoliv pohybu a je jenom jejich vina, že už navždy bude jeho poraněná noha připomínkou jejich počínání.
,,Sam...''
,,Nejmenuju se Sam.''
,,Prosím?''
,,Řekla jsem, že se nejmenuju Sam.''
Černovlasý chlapec si zhluboka povzdechne. ,,Musíš se přestat obviňovat, tohle není tvoje vina.''
,,Ale je. Zničila jsem to. Všechno. Zničila jsem je, Stephene. On se chtěl zabít. Nezáleželo mu na ničem jiném kromě smrti. Tohle by 18letý kluk prožívat neměl. Měl by sportovat, studovat, bavit se s přáteli ale namísto toho prosí svého nejlepšího přítele o smrt. Řekni mi, že tohle není naše vina.''
,,Je snad naše vina, že Zemi sežehly sluneční erupce?''
,,Erupce možná ne ale co ten virus? Víš stejně dobře jako já kdo ho vypustil.''
,,Ale...musíme jít. Je čas na další testy.''
,,Dej mi ještě pět minut, Stephene.''
Chlapec se při oslovení ošije. ,,Neříkej mi tak. Jmenuju se Thomas. Stejně jako ty se jmenuješ Samantha.''
Dívka si ho prohlédne zklamaným pohledem. ,,Jistě, Thomasi.''
