Dívka běží lesem. Slyší hřmot zavírajících se bran, v dáli vidí zapadat Slunce za obzor. Avšak nic z toho ji nezajímá. Běží hlouběji do lesa. Kdyby chlapci věděli, že existuje v Placu místo, na kterém se dá spojit s Tvůrci nikdy by to nemohlo dopadnout dobře. Dívka se však necítí jinak. I když jí slzy brání ve výhledu, přesto najde to správné místo. Postaví se do vyznačeného prostoru a čeká. V hlavě se jí honí myšlenky jedna za druhou. Tou hlavní je zrada, které ji tvůrci vystavili, když nedodrželi svou část dohody. Ublížili člověku, kterého milovala. Nechali ho zemřít v bolestech jen proto, že nebyl imunní, byl pro ně jenom hračkou, bezcenným testovacím subjektem. Jenže tím jsou pro ně všichni. I ona sama. Tok jejích myšlenek přeruší známé skřípání spojené s šumem. Za okamžik se již před jižní zdí objeví silueta jednoho z Tvůrců. Muž se na ni podívá bez jakéhokoliv náznaku emocí a jen líně pokývne rukou.
,,Zabili jste ho! Měli jsme dohodu, že nikomu z nich neublížíte! A i přesto jste ho zabili!'' Dívka křičí z plných plic, bez zájmu zda ji někdo uslyší.
,,Je rozdíl mezi tím někoho zabít a nechat ho zemřít. Tento subjekt měl příliš velká zranění.''
,,Zabili jste ho!''
Muž se pozorně zahledí na dívku stojící před ním a zhluboka si povzdychne. ,,Dovol mi ti připomenout, že to ty stojíš za stvořením tvorů, kteří tento subjekt připravili o život. Nezabili jsme ho my, ani rmutové ale ty. Ty jsi ho zabila a do konce života za to poneseš vinu.''
Dívka neschopná slova pozoruje, jak se obraz muže mírně zatřepotá, zčásti zmizí a nakonec se ztratí úplně. V té samé chvíli se z hloubi lesa ozve slabý chlapecký hlas. ,,Zrádce!'' Hnědovlasý chlapec vyběhne k dívce a přitom mává rukama. ,,Svažte ji!'' Dva další chlapci se vynoří zpoza stromů a pomalým obezřetným krokem se k ní přiblíží. Dívka stále ještě v šoku se nebrání a nechá chlapce ji svázat ruce za zády. Ti ji pak otočí čelem k lesu a strčí ji do zad. Dívka se tak rozejde zpět do Placu, který pouze před několika minutami opustila s myšlenkou, že to ona může za smrt svého nejlepšího přítele.
,,Navrhuju podání rmutího séra! Našli jsme ji uprostřed lesa mluvit s nějakým čónem. Vsadím se, že to byl někdo z těch na druhé straně.''
,,I když nerad, musím souhlasit s návrhem Adriena. Samantha nechce nic prozradit. Vzhledem k tomu co se stalo, je to nezbytně nutné.''
Dívka sedí ve Dvoře na polorozpadlé dřevěné židli sotva stojící na čtyřech vratkých nožkách. Kolem ní se procházejí dva mladší chlapci, zřejmě stráž. Dívka však nemá na útěk ani pomyšlení. Před očima má stále Georgovo zkroucené tělo v bolestech. V hlavě stále myšlenku toho, že v Labyrintu umíral sám, v neskutečných bolestech. Zabil ho tvor, kterého ona sama stvořila. Zabila ho ona.
Slzy se jí kutálejí po tvářích dokonce i ve chvíli, kdy do místnosti vejde zbytek Placerů. Všichni se podívají na jejich kápa Albyho, který se nadechne a pak promluví. ,,Jelikož jsi porušila přísné zákony Placu a zadržuješ tajemství s tím spojené, jsme nuceni ti podat rmutí sérum.''
Ačkoliv si slíbila, že to neudělá přeci jen se na něj podívá. V jeho očích vidí strach. O ni? Možná. Ale není to ten strach, který v nich viděla kdysi dávno. Bojí se o ni ale ne tak jak by měl. Jak by taky mohl. Vždyť si na nic nepamatuje.
Ztratí se v myšlenkách natolik, že ani nevnímá jehlu blížící se k jejímu rameni. Rmutí sérum, mučící nástroj z jehož pomocí z ní chtějí dostat informace. Kdo by tušil, že se jednou vše co stvořila obrátí proti ní samotné.
,,Jaké tajemství skrýváš?!''
Dívka si beze slova prohlíží tváře Placerů. Newt, který zatíná pěsti i čelist avšak do Gallyho výslechu nezasahuje. Alby, stojící vedle něj, odvracejíc pohled od mladé dívky. Minho, tiše sedící u dveří bez známky emocí ve tváři. A před ní klečící Gally snažíc se z ní dostat alespoň jedinou informaci. Dívka se však opět soustředí jen na výhled z okna. Gally si povzdychne, prohrábne své hnědé vlasy a opře se do dívčiny židle. ,,Mluv!'' Dívka ho však nevnímá. Jediné na co myslí je George. Ubohý George. Z myšlenek na nejlepšího přítele ji probere něžný dotek na tváři, po několikahodinové bolesti neskutečně jemný. Ale i přesto sebou cukne. Když vzhlédne, uvidí před sebou tvář blonďatého chlapce. Newt si ji s obavami prohlíží a poté se obrátí k Albymu. ,,Krvácí, měli bychom ji ošetřit a nechat odpočinout. Musí mít strašné bolesti.''
Alby potěšen tím, že on sám nemusel Placerům předložit tento návrh jemně pokývne hlavou. Avšak Gally má jiný názor. Odstrčí Newta stranou a vezme dívčinu tvář do dlaní. ,,Mluv! No tak ksakru už mluv! Pro koho pracuješ? Proč jsi tady? Můžeš být s tvůrci v bezpečí na druhé straně. Tak co tě tady drží?''
Dívka se zhluboka nadechne, odhánějíc bolestivé impulzy stranou a pohlédne Gallymu do očí. ,,Můj bratr.''
Ve chvíli kdy dívka vysloví tato dvě slova se celým Dvorem rozlehne ohlušující ticho. Placeři si mezi sebou vyměňují zmatené pohledy. Gally se užuž otáčí zpět k dívce s rozzuřeným pohledem avšak dříve než se tak stane, dívka zavře oči a padá do hluboké tmy.
