Po příchodu Alexe do Placu, se mnohé změnilo. Nikdo z Placerů netušil, zda byl Alex ojedinělým případem, či se bude něco podobného opakovat. V podstatě se není čemu divit, všichni jsme se totiž do Placu dostali stejnou cestou, jestli se tak probuzení uprostřed tohoto místa dá nazvat. Avšak předpokládali jsme, že pokud nebyl Alex posledním chlapcem, který do Placu přišel touto cestou, musí být v jejich příchodu určitý systém. Jelikož zásoby i nadále přicházeli každý týden, věděli jsme, že naše dohady budou správné. To se potvrdilo i později, přesně tedy měsíc po Alexově příchodu. Stejnou cestou přišel do Placu chlapec jménem Simon, po něm Nick, Ollie, Joey a Danny. V době příjezdu Dannyho, se několik původních chlapců rozhodlo, že je načase abychom začali zkoumat kromě placu i jeho okolí, tedy svět za zdmi. A tak se každý den brzy ráno ihned po otevření bran, vydali Minho, Newt, George, Simon a Nick zkoumat to, co je nám až dosud neznámé.
Stojím v kuchyni za pultem a pomáhám Pánvičkovi připravovat večeři pro Placery. Pomalu se blíží večer, což znamená, že by se každou chvílí měli vrátit běžci, dříve než se zavřou brány. Zrovna krájím rajčata do salátu, když se ve dveřích kuchyně zjeví zadýchaný Alby. ,,Sam....pot...po..potřebujeme...tě. Východní....brá...brána.'' Alby nečeká na odpověď a sprintem odbíhá pryč. Neváhám ani chvíli a vydám se za ním. Běžím co nejrychleji to jde a už cestou si uvědomuju, že něco není v pořádku. Stanoviště kápů jsou opuštěná, jako by každý najednou nechal práce a vydal se k východní bráně. Jelikož je Alby rychlejší, doběhne k hloučku a uvolní mi cestu. Jakmile se hlouček kluků rozestoupí, uvidím na prašné zemi ležet bezvládné tělo. V první chvíli nepoznám o koho jde a děsím se nejhoršího. Sammy. Rychle si kleknu k tělu a v očekávání toho nejhoršího se mu podívám do tváře. Není to on. Uleví se mi tedy do té chvíle, dokud si chlapce neprohlédnu. Jeho oblečení je špinavé a na některých místech potrhané, tvář má zbrocenou potem ale to nejhorší, nedýchá. Jelikož nevím co se stalo, zvedám hlavu a v hloučku kolem se snažím najít George, který byl Nickovým partnerem. Nikde ho však nevidím.
,,Sam, on zřejmě potřebuje chvilku aby to vstřebal.''
,,Co se stalo, Newte?''
Newt se porozhlédne po ostatních a pak pomalu začne mluvit. ,,Všechno co nám George řekl je to, že běželi obvyklou trasou, pak ale Nick zabočil do jiné uličky než obvykle, George si to uvědomil až po chvíli, kdy neslyšel jeho kroky, proto se vrátil a odbočil na druhou stranu, v té chvíli už jen viděl Nickovo tělo nad kterým se skláněl nějaký mechanický stroj. Byl v šoku ale dřív než stihl zareagovat, ta obluda se otočila a zmizela za zatáčkou. Nikdy prý nic takového neviděl a ani nikdo z nás. Vůbec netušíme o co se jedná.''
,,Rmutové.''
,,Cože?'' Newt se na mě zmateně podívá a mě až v té chvíli dojde, že jsem to řekla nahlas.
,,Ale nic, to mě jen tak napadlo.''
sídlo ZLOSINu
,,Rmutové.''
,,Cassandro, vraťte ten záznam.''
,,Ano, pane.'' Mladá dívka uposlechne rozkaz svého staršího nadřízeného a záznam vrátí o několik desítek minut zpět.
,,.....Vůbec netušíme o co se jedná.''
,,Rmutové.''
,,Cože?''
,,Ale nic, to mě jen ta napa....''
,,Je to možné, pane? Je možné, že by si na to vzpomněla?'' V jejím hlase jdou rozpoznat obavy ale i vzrušení.
,,Není. Žádný ze subjektů neprojevil známky navrácených vzpomínek,'' pronese muž zamyšleně. Jisté však je, že si nemohla vzpomenout pouze na rmuty, což znamená, že subjekt A16 si musí pamatovat vše, co měl zapomenout.''
PLAC
Procházím Placem až k malému lesíku, který se nachází u jedné ze zdí, ohraničující toto místo. Snažím se nedělat příliš hluku. Jakmile dojdu až k části, kde se spojují dvě zdi, zhluboka si oddychnu. Přijdu blíž a uvidím George, schouleného do klubíčka, jak tiše oddechuje. V ruce drží kožený pásek s přívěskem, který patřil Nickovi. Skloním se k němu a jemně mu odhrnu vlasy z obličeje, škubne sebou a prudce se posadí.
,,Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit.''
,,To je v pohodě.''
Opře se zády o zeď a hlavu svěsí do dlaní.
,,Chceš si promluvit?''
Zvedne hlavu a po chvíli skoro neznatelně přikývne. Posadím se vedle něj a chytnu ho za ruku. Jen se pousměje a pak začne naše propletené ruce hypnotizovat.
,,Víš, Sam, měl jsem ho rád. Fakt hodně, byl pro mě jako mladší bráška. Vždyť on....já..bylo...mohlo mu být tak maximálně 14. Tohle...proč tu sakra jsme, kdo nás sem poslal? Co jsme udělali? Vždyť nemůžeme být zločinci, vždyť jsme všichni ještě děti.''
,,To kdybych věděla, Georgi,'' odpovím mu sklesle a jeho ruku stisknu ještě silněji. ,,Ale věřím tomu, že jednou se odsud dostaneme a ti co nás sem poslali, zaplatí za to, co udělali Nickovi.''
V celém Placu panuje chmurná nálada. Ani trochu se mi nechce spát a proto právě teď kráčím nočním Placem. Přemýšlím nad událostmi dnešního dne a hlavně nad Nickovou smrtí. Nikdy bych nevěřila, že ZLOSIN bude něčeho takového schopný. Bylo mi jasné, že takhle organizace není svatá ale že by zašli až tak daleko. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že za mnou celou dobu cupitá malý robotický přístroj. Skloním se a pořádně si ho prohlížím. Jak že se to jmenovalo. B...b....b.břitvouni.
Postavím se a chystám se pokračovat v cestě. Avšak ve chvíli, kdy se otočím, ucítím na krku píchnutí.
A pak už je jen tma.
