První věcí, která je čekala po příjezdu do cíle bylo testování. Jak později zjistili, testování se stalo běžnou součástí jejich životů. Nikdo se jich neptal na souhlas a nikdo nedbal jejich nesouhlasu. Děti pro ně byli pouze věcmi, které jsou nezbytné při jejich cestě za lékem. A i když se jim zpočátku zdálo, že jsou na všechno sami, postupem času zjišťovali, že jsou možná prvními dětmi v centrále ZLOSINu ale rozhodně ne posledními. Jak dny a týdny ubíhaly, vojáci do společných prostor postupně přiváděli více a více dětí. A nikdo z nich neměl ani tušení proč.
