Jelikož je to dobrý nápad a taky jediný, tak se ho chopíme jako tonoucí záchranného lana. Každý z nás se vydá na jinou stranu. Na cestu se vydám až skoro jako poslední. Zamířím k nedalekému lesu s nadějí, že budu moct o všem přemýšlet. K prvnímu stromu uháním jako vichřice ale jakmile překročím hranici lesa, zpomaluju a vychutnávám si jeho vůně. Pomalu procházím mezi jednotlivými stromy různých velikostí a tvarů a vyhýbám se přitom množství napadaného listí a jehličí. Opatrně postupuju hlouběji do lesa a přemýšlím, co se stalo. Nerozumím tomu. Proč nejsem jako všichni ostatní? Proč mně se s každým nadechnutím vrací další a další vzpomínky, zatímco oni si nepamatují ani své jméno? Kde se stala chyba? Zhluboka si povzdechnu a protřu si unavené oči. Nikdo se to nesmí dozvědět dokud nezjistím, co se stalo. Ohrozila bych tím nejen sebe ale hlavně všechny ostatní.
Z přemýšlení mě vytrhne hlasité zapískání. Otočím se směrem, odkud jsem ho zaslechla a rychlým krokem se vrátím zpátky. Stejně je na tom i několik dalších chlapců. Všichni dojdeme až k Newtovi a ten pokyne hlavou, abychom ho následovali. O několik minut později se už nacházíme v malé polorozpadlé boudě, která byla šikovně skryta za hustými stromy. Posadíme se ke stolu, na kterém už stojí několik pohárů s vodou a také něco málo k jídlu.
,,Čóni, tomu byste nevěřili, normálně je tady docela dost slušně vybavená kuchyně.''
Natáhnu se pro vidličku a naberu si kousek té neidentifikovatelné směsi, vložím si ji do úst a málem se udusím.
,,Co to je za proboha plopák?''
,,Co? Vždyť je to dobrý.'' Odpoví uraženě Minho.
,,Leda tak na hubení škodlivého hmyzu.''
Minho mi vytrhne vidličku z ruky a proskenuje mě rádoby vražedným pohledem. Nabere si velký kus jeho mňamky a ochutná ji. V první chvíli vykulí oči a začne se dusit. Poté se však pokusí o nadšený výraz a s plnou pusou pronese: ,,Je to mňamka.''
Newt se už na to nemůže dívat a tak mu podá jeho hrnek s vodou a Minho ho nadšeně přijme.
,,Asi prošlý potraviny nebo co.'' Pronese jako by o nic nešlo. Všichni nad ním zakroutíme hlavou a jeho gastronomického výtvoru se už raději nedotýkáme.
,,Tak to vypadá, že máme nového kuchaře, že?" Pronese Alby a začne se smát. Po chvíli se k němu přidáme i my ostatní.
,,Tak co, našli jste něco zajímavého?''
,,Myslíš na tomhle divným místě a nebo ve svý hlavě?''
,,Vzduch se nepočítá, Čóne.''
,,Hele přestaňte si ze mě všichni dělat srandu nebo vám neřeknu, jak se jmenuju.''
,,No to je škody. Ale když už o tom mluvíš'' začne Ben, ,,taky se mi vybavilo jméno.''
,,Mně taky.''
,,Jo, mně taky!''
,,Hej, hej, hej, klid tady bude,'' zakřičí se smíchem Newt, ,,na všechny se dostane. Hezky popořádku. Kdo chce začít?''
Gally zvedne ruku. ,,Já jsem Gally.''
,,Ben''
,,Minho''
,,Newt''
,,Alby''
,,George''
,,Pánvička''
Zhluboka se nadechnu a vyslovím to, co jako jediné ze své minulosti vyslovit můžu.
,,Samantha.''
Ahojky👋
Doufám, že se Vám další část líbí, a že protáčení panenek je pod 50 %. Kdyby se náhodou někomu z Vás zdálo divné, jak může člověk nějakou takovou blbost napsat, tak předem oznamuji, že jsem byla obdařena trochu divným mozkem, takže za to prakticky může on. Neodsuzujte mě.
Zatím se loučím 👋
