,,Měl bys jít spát. Už je dost pozdě.'' Mladík sedící u postele nepatrně nadskočí leknutím ale jakmile zjistí, že ve dveřích stojí jeho přítel, pouze s úsměvem zakroutí hlavou. ,,Nemůžu spát. Já....pořád musím myslet na to co se jí stalo....co jsme jí provedli.'' Chlapec ještě stále stojící ve dveřích ukáže na volnou židli, nacházející se na druhé straně lůžka. ,,Můžu?''
Když se mu dostane kladné odpovědi, opatrně, tak aby nevzbudil spící dívku, přejde přes pokoj a posadí se na vratkou židli. Stejně jako jeho přítel i on se zadívá na dívku nehybně ležící v posteli o jejíž přítomnosti ve světě živých svědčí pouze neustálý koloběh stoupání a klesání hrudi. ,,Minho, byla to hra tvůrců, nemohli jsme tušit, že...'' ,,Ne, Newte, pleteš se. Byla to naše vina. To my jsme se rozhodli ji podrobit výslechu i přes to, že jsme věděli, co se stane.'' I když přišel právě proto, aby ho utěšil, přeci jen mu musel dát za pravdu. To oni ji vystavili riziku a kvůli čemu. Jen aby zjistili, že jeden z nich je jejím bratrem? Ve světě, kde je tolik zla, by se každý měl snažit chovat co nejlépe, jenomže oni udělali pravý opak. A mohlo být i hůř.
Z myšlenek ho probere tichý hlas. ,,Kdo myslíš, že to je?'' Podívá se na Minha a jejich oči se střetnou. Zná svého přítele až příliš dobře na to, aby věděl, na co se ptá. Se smutkem patrným v hlase se podívá na dívku a tiše odpoví. ,,To nezjistíme, dokud se neprobere. A ona se probere, to vím jistě.'' S mírným úsměvem se opět podívá na kápa běžců a mírně pokyne hlavou ke dveřím. ,,A teď už běž vážně spát, jinak ráno nevstaneš.'' Druhý chlapec mu úsměv oplatí a pomalu se zvedne ze židle. Je už skoro u dveří ale najednou se zastaví a otočí se na svého přítele. Svraští obočí a nechápavě se zeptá: ,,Ty nejdeš?'' Na chvíli se zamyslí ale poté mu věnuje mírný úsměv a záporně zakroutí hlavou. ,,Ještě chvíli tu zůstanu, kdyby se náhodou něco změnilo.'' Minho se ještě naposledy podívá na dívku, klidně ležící v posteli a poté se ztratí v hlubinách Boudy.
Newt ještě několik desítek minut sedí vedle postele a pozoruje spící dívku. A teprve když má jistotu, že všichni obyvatelé Placu hluboce spí zlehka ji políbí na čelo a do ticha pokoje se rozlehnou jeho slova. ,,Je čas vstávat.''
