Ráno mě ze snů vytrhne příšerný zvuk. Pomalu otevřu či a unaveně si je protřu. Posadím se a rozhlédnu se. Tak to nebyl sen. Otočím se za tím zvukem a moje obočí vyletí do výšin. Jako vážně? Otočím se zpátky a drcnu do George, spícího vedle mě. ,,Co...co...co se děje?'' vystartuje jako raketa a málem do mě narazí. Jakmile se uklidní, ukážu prstem za tím otravným zvukem a nechám ho si pořádně prohlédnout jeho původce. Chvíli má jen nechápavý pohled ale poté se začne smát smíchem retardované langusty. Podívá se na mě a poté spadne zpátky do spacáku.
,,To se mi snad jen zdá. Řekni mi, že to co vidím není pravda.''
,,Obávám se, že je to čirá pravda.''
Aniž by se přestal smát, nadzvedne se na loktu a šťouchne do Newta. Ten jen zamručí a otočí se na druhou stranu. Zkusí to znova a tentokrát líně pootevře oči. Podívá se na George a čeká na důvod, proč ho budí tak brzy. Ten ale jen kývne hlavou. Newt otočí tu svou a podívá se daným směrem. Nejdříve oči přivře a snaží se zaostřit. Poté ale svoji snahu vzdá a oči si raději protře . Jeho reakcí na můj budíček je povytažení obočí na Mars. ,,Děláte si ze mě srandu? To jste udělali vy?'' Zakroutím hlavou. ,,Kdepak, takhle tu leží už snad 5 minut.'' I přes veškerou snahu se Newtovi nepodaří udržet vážnou tvář a začne se smát tak nahlas, až tím vzbudí všechny, kromě oné dotyčné osoby.
,,Hele, lidi, já jsem pro každou srandu ale pokud ho nevzbudíme, tak se asi počůrám smíchy.'' Přejdu k Minhovi a jemně jím zatřesu. Zaskučí a něco si nesrozumitelně zamumlá. ,,Minho, vstávej, už je ráno.'' Zabručí, otevře oči a usměje se. ,,To jsem tak krásnej, že se na mě všichni dívají jako na truhlu plnou zlata?''
,,Spíš nás zaujala tvoje druhá polovička.'' Nechápavě se na Gallyho podívá. Ten jen ukáže na jeho ruku. Minho sklopí pohled ke svým rukám. Chvíli nic nedělá ale potom jen zaječí a odhodí svou botu. ,,Hele, já si sice nic nepamatuju, ale určitě je to poprvý v mým životě co vidím, jak se někdo mazlí se svou botou.''
Od té chvíle si Minho hraje na uraženého. S nikým nemluví a na snídani si dokonce sednul na opačnou stranu stolu. ,,No tak, Minho, seš jak malej.''
,,Já? Já jsem jak malej? A co vy? Hmm? Vy nejste jak malí, když jste se mi smáli?''
,,Hele, Minho, já už tohho mám vážně dost. buď se přestaneš chovat jak malý děcko nebo......au, sakra.'' Pánvička si strčí pořazaný prst do pusy a zlostně se na Minha zamračí. ,,Vidíš co děláš.''
,,Za to si můžeš sám.''
,,No tak, kluci, '' okřiknu je, ,,Minho, ty si sedni k ostatním'' ukážu na něj prstem, ,,bez řečí.'' Jen naprázdno otevře a zavře pusu. ,,A ty,'' ukážu na Pánvičku, ,, ty půjdeš se mnou a já ti zalepím tu ránu. Pochopili?'' I když se moc netváří, nakonec se Minho zvedne a sedne si vedle George. ,,Já věděl, že vám budu chybět.''
,,Tak se mi to líbí. Tak ukaž jak to vypadá.'' Pánvička mi podstrčí svoji ruku. Z ukazováčku mu vytéká pramínek krve. ,,Včera jsem tu někde viděla lékárničku, zkusím ji najít. Zatím si to opláchni studenou vodou.'' Přikývne a vydá se k umyvadlu. Začnu prohrabávat poličky a krabice a po několika minutách konečně najdu to, co hledám. ,,Sice nic moc ale zatím to bude muset stačit.'' Ošetřím Pánvičkovi prst a ten se na mě vděčně usměje. Když se vrátíme zpátky do kuchyně, u stolu už sedí všichni a zdá se, že po Minhově chmurné náladě už není ani památky. ,,Tak jsem slyšel, '' promluví Newt zvesela, ,,že máme našeho prvního meďocha.'' Postaví se, ze stolu vezme vidličku a přejde s ní ke mně. Usměje se na mě, odkašle si a poté začne pronášet slavnostní řeč. ,,Samantho, prohlašuji tě za meďocha!''
,,A co takhle rovnou za kápa meďochů?'' ozve se rozesmátý Gally. ,,Omlouvám se. Samantho, neprohlašuji tě za meďocha ale za kápa meďochů.'' Věnuju mu úsměv a poté se otočím k ostatním. Do ruky si vezmu láhev s vodou a nahodím dojatý výraz. ,,Děkuji. Děkuji Vám všem. Tohle jsem opravdu nečekala. Bude mi ctí nosit tento jedinečný titul. Ještě jednou mnohokrát děkuji.'' Pokloním se a budovou se ozve aplaus.
