Pouta života

Ruce a oči (2/2)

Severus se nahnul nad hrnec a sundal pokličku. Horká pára se mu vehnala do tváře a on ucítil vůni rozmarýnu, citrónu a ještě něčeho. Zvědavě sáhl po lžíci, aby omáčku ochutnal.

„Pane, to není dobré!" vykvikl starý skřítek s chmýřím na bradě, držící lžíci, která ještě před chvíli ležela na lince. „Omáčka ještě není hotová, nemůžete ochutnávat."

Severus podrážděně zafuněl. Tahle kuchyň je sice kouzelná a úžasná, ale skřítci mu nikdy nic nedovolili. Jen když chtěl vařit nějaké lektvary, mohl být v jednom koutku, který byl podle skvrn na kamenné desce určený právě na lektvarové eskapády.

Skřítek si všiml jeho zhoršující se nálady a nadšeně ukázal na lektvarový kout. „Ale pokud pán chce, může vařit tam!"

Severus se cítil jako malé dítě, kterého právě vyhnali od něčeho opravdu vzrušujícího. Přikývl a přešel ke skříni vedle koutu, kde začal zkoumat ingredience. Na vnitřní desce dveří byly připevněné háčky s pracovními zástěrami plnými skvrn, které téměř zakryly přírodní vzory. V boční kapsách byly pracovní rukavice a ochranný šátek na hlavu. Podvědomě si prohrábl už zase se mastící vlasy. Puberta byla příšerná, s těmi vlasy nemohl vůbec nic dělat, ale utěšovalo ho, že to byla jen přechodná fáze. Navíc to byla výhoda. Nepotřebuje žádné šátky, před výpary lektvarů se jeho vlasy chrání samy. I když... možná kvůli tomu se mu ty vlasy tak mastí... To musí ještě prozkoumat.

Byla tam i spousta vonných esencí a olejů, lojů a včelího vosku. Zakroutil hlavou. Lektvary, co Harry potřeboval, zakázky a zásobu na začátek školního roku už měl. Za ten týden, co tu bydlel, měl spoustu času. A vařilo se mu o hodně snadněji, když nemusel tvořit v bojových podmínkách. Zkoumal přísady ve skříni a snažil se ukousnout kůžičku u nehtu na palci. Co by se tak z tohohle dalo udělat? V podstatě všechno by se dalo použít na nějaké krémy, i když ty vonné esence byly spíš na nějaká mýdla. Sáhl po mléčně průhledné glycerinové hmotě a zkusmo ji v ruce potěžkal.

Na nejvyšší polici byly vyskládané neprodyšné sklenice s různými typy másel. Přejel po nich prsty a četl si jejich cedulky. Otevřel jednu ze zásuvek a tam našel malé lahvičky s kapátky ve víčkách. Žloutkově žlutá, Citronově žlutá, Oranžová, Růžová, Malinově červená, Vínová, Cihlová, Čerstvá tráva, Lesní zeleň, Lahvově zelená, Blankytná modř, Pařížská Modř, Baby blue, ... bylo tam snad padesát lahviček a ani jedna stejná. Na polici na úrovní jeho očí byly vonné oleje a přírodní silice. Pročítal si jejich názvy a čím déle četl, tím větší chuť měl z nich něco uvařit.

Opatrně otevřel jednu s nápisem Borovice a přičichl k ní. Zaúpěl. Svěží lesní vůně se mu propalovala sliznicemi až někam do mozku. Slzy mu vhrkly do očí. A on zadržel dech.

„Merline!" vydechl a usilovně mrkal. Lahvičku opatrně položil co nejdál od sebe a předklonil se. Opřel se o kolena a chvíli proklínal svou tupost. Čuchnout si přímo ke koncentrované silici, jak mohl? Jako úplně totální začátečník.

„Borovice?" ozval se za ním jasný hlas.

Severus se rychle otočil. U dveří stála čarodějka s rozcuchanými vlasy v červeném cestovním plášti. Jakmile ji uviděli skřítci nadšeně se kolem ní seběhli a nabízeli všechno možné od čaje po teplou koupel.

Přikývl a sáhl do kapsy pro kapesník, aby se vysmrkal. „Je to velmi kvalitní silice," zahuhlal.

„Ano, vždycky jsem pracovala jen s tím nejlepším," přitakala a dál si ho zvědavě prohlížela. „Co jsi s tím chtěl dělat?"