Pouta života

Payback

Zmijozelská společenka se stávala jeho nejoblíbenějším místem. Ať už šlo o salónky, studovnu nebo místnost s krbem, vždycky věděl, na čem je. Když byl v křesle u krbu, znamenalo to, že je ochotný se s někým bavit, nebo i nakloněný hrát nějakou hru. Ve studovně ho nerušil nikdo, a když byl v pokoji, tak tam to bylo tak napůl. Ale spíš všichni respektovali, že chtěl mít klid. Byla to zvláštní úleva oproti nebelvírskému shonu a jančení. A ryby za oknem přímo miloval.

Severus zase někde vařil s Hubertem. I když... už se blížila večerka, a to už Severus většinou byl zpátky. Že by pracoval na něčem novém? V tom případě by už Harrymu opravdu mohl napsat seznam knížek, co si má „vypůjčit" z oddělení s omezeným přístupem. Jinak s výzkumem opravdu nepohnou.

Takhle pozdě večer Harry četl už jen hůlkařský časopis. Už mu rozuměl víc než v létě. Nejvíc ho bavily články o designu hůlek a vlivu magie. To první bylo napsáno srozumitelně a byly tam pěkné obrázky a diagramy. Kupodivu i to, jak hůlka vypadala, mělo vliv na její funkci. Ale cokoliv o magii bylo popsáno, jako kdyby se jednalo o to nejsložitější na světě. Přitom pro Harryho to v obchodě všechno bylo intuitivní. Proudy magie vycítil. Nepočítal je pomocí šíleně komplikovaných diagramů a kouzel. Vyčerpaně nalistoval rubriku Kdo mi přišel do obchodu. Vtipně podané příběhy o zákaznících byly překvapivě poučné.

Jeden byl o zákaznici, která si chtěla vyměnit hůlku, protože jí ta stará správně nefungovala. Nakonec ale vyšlo najevo, že ji jen celé roky držela špatně. Měla ukázkový úchop, ale pro ni byl lepší jiný. Jakmile se naučila držet hůlku jinak, bylo po problému. Na konci článku byl odkaz na stránku, kde byly úchopy podrobněji popsány a Harry tam rychle přelistoval.

Čekaly ho čtyři strany plné pohybujících se rukou. Některé držely hůlku skoro stejně a jiné úplně jinak. Při pohledu na jeden obrázek, kdy hůlka v podstatě ležela na otevřené dlani, se zachvěl. U popisku bylo napsané: Pro pokročilé! Unikátní držení hůlky podporuje proudění magie. Zhoršení přesnosti. Doporučen pečlivý nácvik úchopu a sesílání kouzel pro bezchybné provedení. Pokud není dodržená poloha palce, dojde k pokřivení proudu magie a tento úchop ztrácí smysl.

Harry polkl. Ohnutý malíček a prsteníček přidržovaly hůlku v dlani. Posledními články prstů se jen tak tak dotýkaly rukojeti. Ukazovák s prostředníčkem ležely natažené pod hůlkou a mířily. Palec trčel do vzduchu.

Takhle držel hůlku Pán zla.

Na nákresu se ruka pohybovala, jako by sesílala Lumos. Linka představující magii projela zápěstím po přímce do držadla hůlky a pak špičkou ven. U špičky hůlky byla linka v podstatě stejně tlustá jako hůlka sama.

Rychle přejel pohledem ostatní ilustrace a popisky. Každé držení mělo něco specifického. Někdy to bylo něco extra a jindy jen drobná změna úchopu. Zamyšleně přejel po ilustracích prsty. Mohl by je vyzkoušet. A třeba by něco pomohlo i Frankovi Longbottomovi. Magie v jeho hůlce byla zvláštně ucpaná. Třeba kdyby to držel podle nákresu číslo osm, tak by se to uvolnilo?

Nalevo od něj seděl famfrpálový tým kolem otočné tabule. Harry po očku sledoval, jak se Montgomery snaží vysvětlit nový manévr. Regulus Black zíral do prázdna, protože se ho jako chytače skoro nic netýkalo, a Lestrange, co byl odražečem, se tvářil čím dál zmateněji.

„Proč bych měl lítat tam, když mám jen odpalovat potlouky?" zeptal se.

Katherine si povzdechla. „Protože zatímco budeme lítat kolem ostatních střelců, můžeme je jako odrážeči chránit před potlouky a budeme i překážkou, které se střelci protivníka musí vyhnout."