Pouta života

Dopisy

Harry se do těsta ještě jednou pořádně opřel vařečkou. Pod, přehodit, pod, přehodit. Ruce ho už začínaly pekelně bolet, a to to dělal jen chvilku. „Takhle?" zeptal se Hagrida.

Hagrid se podíval na těsto. „Musíš to pořádně vybouchat. Ať je to pak hezky vláčný."

Zatnul zuby a prohodil ruce. „Tak jo." Ruční práce dodává věcem hodnotu, ne? A paní Weasleyová taky dělala vánoční cukroví ručně... Aspoň si to teda myslí. Neviděl žádné perníčky, které by se samy vykrajovaly.

„Normálně bych to dělal až za týden nebo dva, ale chtěl sem ti to ukázat. Bábi vždycky tohle pekla na Velikonoce a vlastně i Vánoce. Ale o Vánocích jsi nestihl ochutnat, tak by byla škoda, kdybys to teď promeškal taky."

„Díky, Hagride," hekl Harry a dál usilovně bouchal těsto, „toho si moc vážím."

„Ale stejně se máš, taky bych tam chtěl jet. Migrace rajek, to zní moc pěkně. A ještě tam prý maj zajímavý plemeno draků."

„Jo, taky jsem to slyšel," řekl zadýchaně. „Ale ty asi neuvidím. Budu celé dny jen sbírat a třídit pera, dřevo na hůlky a učit se nové věci. Na výlety za draky asi čas nebude," lhal, jako když tiskne.

„Já myslel, že hůlkaři taky chodí za draky."

„Jen když sbírají materiál a k tomu se asi jen tak nedostanu. Budu jen učeň strýčkova přítele."

„Jen učeň! Já ti dám. Je to skvělá příležitost. A z toho, že přerušuješ školu, si nic nedělej."

Harry přikývl a zase vyměnil ruce. „Neboj. Nedělám. Stejně školu jako takovou nepotřebuju. A strýček říká, že tohle je výjimečná příležitost. Migrace rajek je jednou za pár let. Prý je to kvůli nějakému kouzelnému ovoci nebo něco takového. Proto taky nemůžu počkat do léta a jedu do Indonésie už teď o Velikonocích. Je to vlastně hraniční termín," vysvětloval.

„Chápu. A jak říkám, vždyť vono je to jedno. Jako, vzdělání je sakra důležitý, to jo, ale zkušenosti se taky počítaj. A zkoušky si vždycky můžeš dodělat."

„A co ty?" zeptal se Harry a snažil se ignorovat bolavou paži. „Nechceš si dodělat nějaký zkoušky ty?"

Hagrid rozpačitě zavrtěl hlavou. „Prej to nejde. Ale to je jedno. Brumbál mi ale slíbil, že až Ogg půjde do důchodu, tak budu mít jeho flek. A v Bradavicích je pěkně. Takže to ani nepotřebuju."

„A co bys chtěl dělat, kdybys mohl?"

„Starat se o zvejřata. Tak, jako teď, ale víc. Testrály, draky, jednorožce, skvorejše, o všechny. Možná bych šel do dračí rezervace nebo něco takovýho."

Harry začínal být dost zadýchaný. Jak tohle Hagridova Bábi zvládala? „Tak tam bys mohl i tak, ne?"

„Brumbál říkal, že na to potřebuješ tu, no, kvalifikaci. A hůlku," dodal sklesle.

Rychle změnil téma. „Myslíš, že už to je?"

Hagrid se pousmál. „Už tě bolí ruka, co? Ukaž." Vzal si od Harryho pernici a párkrát těsto vařečkou přeložil. „Jo, ještě chvilku a bude to."

Harry si protřepával ruku. „Jak dlouho to vlastně bude kynout?"

„Pár hodin. Bábi říkala, že nejlepší je dát těsto do tepla a zapomenout na něj. To je to nejlepší, co pro něj můžeš udělat. Pak ho ještě jednou zboucháme, necháme vykynout, zboucháme, spleteme a už to skoro bude připravený na pečení."

„Fíha. Tak dlouho?"

„Jo," pokrčil Hagrid rameny. „Jestli máš dneska ještě práci, tak můžeš jít a vrátit se až večer nebo zítra ráno a doděláme to."