Pouta života

Listopad

„To rád slyším. A jak se ti spí?"

Harry pokrčil rameny. „Tak nějak normálně."

„Aha. Co přesně to teď znamená?"

„Spím každou noc aspoň šest hodin."

„A kvalita spánku?"

Zase pokrčil rameny. „Asi normální."

Kechnerberg si povzdechl a odložil desky na stolek vedle sebe. Ruce si položil do klína a s hlavou mírně nakloněnou se na něj podíval.

Harry prudce vstal a přešel k oknu. Z šestého patra mohl vidět do oken butiku s figurínami s šílenými klobouky na hlavách, občas projelo kolem auto a rozvířilo spadané listí. Na schodech činžáku o kus dál bylo pár zapomenutých dýní a v několika oknech byli ještě nalepeni netopýři. Vypadalo to tak... normálně! Zavřel oči. „Co vlastně chcete?" zeptal se.

Starý pán odpověděl téměř hned. „Chci, aby se moje kočka vrátila domů. Od Halloweenu jsem ji neviděl."

Harry se otočil. „To mě mrzí. Ztratila se?"

„Toulá se. Má obojek i označené ucho, takže kdyby se něco stalo, dozvím se o tom, ale to neznamená, že mi nechybí."

„Nemáte o ni strach? Co budete dělat?" zeptal se Harry s obavami. „Nechcete ji snad v domě zamknout, že ne?"

„Bydlím v bytě. A ano, strach o ni mám. Jenže ji přece nemůžu držet doma jen proto, že by se jí něco mohlo stát. Má už kus ucha ukousnutého a její úsměv připadá ostatním trochu děsivý, ale vždycky si poradila. Po požárním schodišti může pohodlně dojít až na balkón, kde má svůj prostor, a když má svých potulek dost, vrátí se domů."

Harry o tom přemýšlel. Pomalu si sedl zpátky. Po chvilce ticha promluvil. „Má štěstí."

Terapeut se upřímně usmál. „Je to oboustranné. Musím říct, že když se rozhodne mě poctít svou pozorností a posadí se přesně před noviny a já skončím s obličejem plným chlupů, připadám si jako šťastlivec já."

„Měl jsem sovu. Byla skvělá. Moje první kamarádka." Když se slyšel, zaúpěl a dal si hlavu do dlaní. „Takhle nahlas to zní ještě hůř, než jsem čekal. Ale vážně. Byla milá a přísná a občas mě jemně klovla do ucha. Udělala toho pro mě tolik."

„Je v naprostém pořádku mít rád své mazlíčky. Lidé jsou přirozeně sociální tvorové a jsou schopni si vytvořit pouto s jakoukoliv bytostí či živočišným druhem. Pouto k věcem ani k rostlinám není výjimkou. Proč si myslíš, že tě měla tvá sova ráda?"

Harry pokrčil rameny. „Krmil jsem ji?"

„Myslíš, že poskytnutí potravy stačí?"

Zavrtěl hlavou. „Ne. Ale pomáhá to. Jídlo je skvělý způsob, jak si někoho naklonit."

„To je pravda. A co možnost volby?"

„Volby?" Převaloval to slovo na jazyku. Ráno si mohl vybrat, co si vezme na sebe. A v obchodě si mohl vybrat, co si za své peníze koupí. Několik krabiček cigaret se tak ocitlo u něj v brašně. Strýček ho nechal vybrat si předměty ve škole. Pán zla ho nechal vybrat si, jestli chce umřít nebo se k němu přidat. „A není to jedno? Stačí, když máte pocit, že máte na vybranou a hned líp spolupracujete." Znovu pokrčil rameny a přehnaně ležérně se opřel o sedačku. „Stejně je to jedno."

„Proč tak hořce?"

„Protože nic, co tady udělám, nemá význam. Neexistuju. Je jedno, na kolika sezeních se mnou budete ztrácet čas, nebo o kolik bodů prohraje Zmijozel, nic nemá význam vzhledem..." rychle zavřel pusu a podíval se jinam.