Pouta života

Klepy a drama

„Tak co si o tom myslíš?" zeptal se Severus Huberta.

Ten pokrčil rameny. „Jde to. Trochu nuda. Připadám si tu jako v kostele."

Severus se na něj překvapeně podíval. „Ty jsi byl někdy v kostele?"

„Jo, s pradědou. Bral mě na různá místa a ukazoval mi, jak mudlové žijí." Nakrčil nos. „Kostel byl nuda. Procházky v parku a po městě byly lepší. Děda Archie vydržel sedět na lavičce a pozorovat dopravu na křižovatce celé hodiny. „Podívej se na ně, Huberte," řekl chraplavým hlasem, „všechno musí vymyslet bez kouzel. Když se dvě vozidla srazí, musí se sami zachránit. A aby se nesrazili, musí dodržovat komplikovaná pravidla. A nezapomeň," Hubert zvedl varovně prst. „Červené světlo znamená vždy stůj a zelená můžeš jít. Kdyby tě jedno z těch vozidel srazilo, mohlo by z tebe udělat palačinku."

Severus se usmál. „Zní jako pořádný chlapík."

„Jo, to je. Teda byl," rychle se opravil Hubert a rozhlédl se kolem. Těch pár lidí, co v salónku zůstalo, si jich nevšímalo. Naklonil se blíž k Severusovi a ten ucítil jeho dřevitou vůni. „O pradědovi už nikde nemluvíme," vysvětloval Hubert tiše. „Stáhl se do ústranní. Všichni už si myslí, že už dávno zaklepal bačkorami a jemu to tak vyhovuje. Jinak, mámě i babičce z něho už jde pára z uší, protože pořád něco vyvádí a někde se toulá po světě. Ale on se nenechá. Je prý dost starý na to, aby se o sebe postaral sám."

„A kolik mu je? Byl ministrem někdy... na začátku století, ne?"

„Devatenáct set dvanáct až dvacet tři," přikývl Hubert. „Teď mu bude pětadevadesát, ale když se ho zeptáš, zapře ti to a bude tvrdit šedesát."

„Vážně?"

„Jo," zazubil se Hubert. „Šedesát mu je už třicet let. Ale nemyslím si, že je to na něm poznat. I když by lidem přišel jako podivín. Však ho poznáš. Jestli teda přijdeš na Velikonoce," dodal s nesmělým úsměvem.

V Severusovi hrklo. Představování rodiny? „Vážně?"

„Jo," přikývl Hubert. „Vyprávěl jsem mu o tobě a říkal, že by tě rád potkal. Ale připrav se," varoval ho. „Asi tě bude nudit prohlížet si jeho fotoalba vývoje aut nebo se s tebou bude snažit rozebrat různé divadelní hry nebo opery. A bude se tě snažit dostat na svou stranu ohledně mého učňovství. Chce abych jel po OVCÍCH k synovi jeho známého do Států. A popravdě ho nadchlo, že, a to cituji, přibude čerstvá krev, která ho nebude mít za blázna."

„Jak to?"

Pokrčil rameny. „Všichni si ho pamatují jen jako toho ministra, který zakázal kouzelníkům plíst se do mudlovské války. Té, co byla těsně před Grindelwaldovou světovou."

Severus se zamyslel. „Myslím, že to byla pro mudly První světová."

„Jo, to bude ona. No, on děda Archie vážně jen chtěl ochránit kouzelníky. Nebyli jsme připraveni na odhalení." Odmlčel se a rozhlédl se kolem. „Pořád nejsme."

Severus se taky rozhlédl. Salónek U Tří košťat byl poloprázdný. Většina lidí se už přesunula do hlavní části Košťat, kde se nabízelo občerstvení. Za okny už byla tma, ale aspoň, že nesněžilo. Harry zmizel na záchod a jich si nikdo nevšímal, protože tu byla mnohem větší ryba. Pan Riddle se rozhodl zúčastnit a všichni z toho byli paf.

Severusovi se ze začátku zdál jako velký sympaťák. V podstatě to byl dokonalý dospělý, který jim mladým sliboval zářivou budoucnost. Ale... Bůhvíproč z něj měl stejný pocit jako ze svého otce, když měl dobrou náladu. Ani jeho úsměv ho neuklidňoval. Navíc tu byla Harryho reakce na něj. Choval se... Nepoznával ho. Jistě, byl to pořád on se svými způsoby. Jako by tam nebyl Harry, ale jen jeho perfektní kopie, která se smála a přitakávala na těch správných místech. Když se kolem nich proplétal Timothy a o Harryho zavadil, Harry sebou cukl a jeho výraz byl na kratičký moment úplně prázdný.