Pouta života

Zdravotní obtíže

„Dále!" uslyšel.

Vešel. Poppy seděla za stolem s kouřícím hrnkem v ruce.

„Dobré dopoledne," pozdravil ji.

„Harry! Dobré dopoledne. Co tu děláte? Nemáte mít hodinu? Jste v pořádku?"

„Ano jsem, jen jsem to trochu přehnal na hodině obrany a pan profesor mě poslal za vámi. Rozhodl jsem se ho poslechnout."

„Že byste konečně objevil tu špetku rozumu?"

„Možná ano," usmál se.

„Dobrá, tak pojďte sem a sedněte si na nějaké lůžko." Vstala a šla za ním celou cestu k posteli, kterou si vybral.

Když si sedl a podíval se na ni, mračila se. „Harry, toto se mi vůbec nelíbí. Co jste dělal? Nevypadáte jako student, který to jen přehnal."

Provinile se zavrtěl. „Možná jsem to přehnal o trochu víc. Některé kletby jsem neodklonil."

„Neodklonil? Proč?"

Mlčel. Proč vlastně. „Asi... to byla větší výzva." Pokrčil rameny.

Poppy měla vážný výraz. „Harry, tohle hazardování se mi vůbec nelíbí," řekla mu smutně.

Harry polkl. Bylo by mu mnohem líp, kdyby mu dala pohlavek, cokoliv, než aby ji slyšel takhle zklamanou.

Povzdychla si. „Harry, vždycky, bez ohledu na původ zranění vás ošetřím, vyléčím. Uprostřed noci i v tom největším zmatku. Ale trhá mi to srdce vidět vás s novými úrazy. A ta představa, že to děláte, protože je to tak zajímavější... To mě děsí."

Harryho polil studený pot. „Promiňte," pípl.

Poppy přikývla a tiše popotáhla. „Tak se toho zkuste vyvarovat, ano?" A dala se do léčení, jako obvykle. Harry mlčel a nechal ji pracovat. Když pomocí diagnostických kouzel přišla na další kletbu, kterou Harry nedával najevo, sykla. A Harry sebou provinile trhnul.

Asi po čtyřiceti minutách ustavičné práce si odhrnula pramen z čela a odfrkla si. „Tak snad už hotovo. Jak se cítíte?"

„Dobře."

„Bolí vás někde něco?"

Zamyslel se. „Motá se mi trochu hlava a pravá noha mě brní."

Zamračila se. „Ta noha by to dělat neměla. Počkejte." Přešla ke skříňce s léky a vzala jednu lahvičku s kapátkem. Poprosila Bondyho o džbán vody a sklenici a pak do džbánu nakapala čtyřikrát dvanáct kapek. „Tohle vypijte. Já se mezitím podívám na tu ruku. Tedy nohu. Ještě moment, počkejte chvilku, dojdu si pro jednu knihu." Odešla do kanceláře a Harry se napil. Voda chutnala zvláštně sladce.

„Vypijte to všechno, potřebujete se rehydratovat," řekla mu Poppy, když se vracela z kanceláře a listovala knihou. Když konečně našla, co hledala, zamručela si pro sebe a vytáhla hůlku. Začala odříkávat latinské zaklínadlo a kreslila hůlkou složité obrazce podle nákresů v knize. Harry ji se zaujetím pozoroval. Její pohyby hůlkou přesně odpovídaly nákresům, ani jednou se neopozdila. Po chvíli se ve vzduchu kolem Harryho začaly objevovat různé barvy, znaky a spirály. A ty se s dalšími slovy proplétaly a tvořily nové, komplexnější obrazce.

Harry usrkl a jako uhranutý to pozoroval. Tohle je síla magie! Nic komplikovanějšího snad neviděl. Tedy, během transplantace se možná něco takového dělo, ale to skutečně neviděl. Jak v tom něco poznala?