Pouta života

Nekňuč a vis

„Všechno nejlepší!"

Severus se usmál. „Dneska jsi mi přál už několikrát. Copak tě to už neomrzelo?"

Harry s sebou praštil do postele. „Ne, vůbec. Sedmnáct ti bude jen dalších 355 dní. A dneska je první den, ten největší!"

Zavrtěl hlavou. „A copak, že máš tak dobrou náladu?"

„Máš narozeniny, to nestačí?"

„Ne."

Harry zafuněl. „To od tebe teda není vůbec pěkné. Copak nemůžu mít jen tak radost?"

Položil knihu do klína a přeměřil si ho. „To sice můžeš, ale něco mi na tom nehraje. Tak to vyklop. Že ti dělá dobře stahování našeho týmu z kůže?"

„Nevím, o čem mluvíš. Jak se ti líbí ta kniha?"

Podíval se na obálku Zapomenuté vraždy. „Je dobrá, moc se mi líbí, hlavně ta část s chemií a jedy. Jak jsi přišel zrovna na tuhle?"

Pokrčil rameny. „Doporučila mi ji ta paní v knihkupectví. Dal jsem jí seznam tvých knížek a ona to vybrala. Nejsem takový knihomol. Ale řekla, že to je od té samé spisovatelky, co napsala to o tom detektivovi." Vstal a přešel ke svému kufru, ze kterého vyndal placatý balíček. Podal mu ho. „A ještě tady tohle. Snad se ti to taky bude líbit."

Severus polkl. „Harry... to's nemusel. Tolik dárků... Už jsi mi dal knihu, další nahrávky a teď tohle." I tak si balíček vzal a opatrně ho rozbalil.

„Je to pouzdro na nástroje," řekl Harry úplně zbytečně.

Ano, to Severus viděl. Přejel rukou po pevné, tmavě hnědé kůži. Opatrně pouzdro rozepnul. Otevřel ho a rozbalil. Před ním bylo najednou místo alespoň na třicet nástrojů.

„Je to z mečoroha. Když budeš chtít, můžu to ještě nechat přebarvit na černo, ale –"

„Ne." Zavrtěl hlavou. „To nebude potřeba. Mečoroh by se rozhodně přebarvovat neměl. Kam se na něj hrabe dračí kůže!"

Harry přikývl. „Tak dobře. Když se zaplní všechna místa, vytvoří se další. A poutka se přizpůsobí tomu, co budeš potřebovat. Takže ti nikdy nic nevypadne. Je na tom ochrana proti krádežím a ani by se neměl ztratit. Ten prodavač říkal, že by to mělo vydržet hodně dlouho," vysvětloval dál Harry.

„Jo, to hádám," vypravil ze sebe Severus. Hodně dlouho... mluvíme tu o pouzdru na celý život!

„Harry, to tě muselo stát celý majlant!"

Harry jen pokrčil rameny. „Peníze radost nedělají. Věci jo. Neboj, ještě mi zbylo. A vzadu to máš podepsaný."

Severus pouzdro otočil. A opravdu. Stříbrnou kurzívou bylo okrasně vyvedené jeho jméno. Přejel po něm prstem a modře zazářilo. Podíval se tázavě na Harryho.

Ten spokojeně přikývl. „Nechal jsem je přidělat magický podpis vlastníka. Kdybys změnil jméno, změní se to taky, ale většinou jde o to, abys to právě snáz našel nebo abys o to nepřišel. Vím, že některé nástroje můžou být dost vzácné. Netroufal jsem si ti kupovat obsidiánovou míchačku nebo něco podobného, tak snad i tohle dobře poslouží."

„Harry..." odkašlal si. „Harry, děkuju moc. Je to úžasné."

Zazubil se na něj. „Za málo. Byla to radost přijít na něco přesně pro tebe. Jen promiň, že jsem ti to nedal dřív. Přišlo to až odpoledne, dělali na tom ještě poslední úpravy. A kdyby bylo ještě něco, co bys chtěl, řekni si."