Pouta života

Walpurgští rytíři (2/2)

„Co s tím můžeme dělat?" zeptal se ho tiše nějaký mladík.

Lucius zavrtěl hlavou a sedl si do křesla čelícího jim ostatním. „Co s tím můžeme dělat?" zopakoval. „Máme svázané ruce. Jsou to mudlové. Mudlomilové je chrání." Napil se čaje a po krátké pauze zklamaně pokračoval. „Máme zákony chránící mudly před námi. Ale nemáme zákony chránící nás před nimi. O ochraně zvířat nebo tohohle světa už nemůže být vůbec řeč."

Severus zavrtěl hlavou a svezl se hlouběji do křesla. Tohle bylo strašné. Vážně neměli žádné zákony, které by chránily svět před tím, co mudlové dělali?"

„Ale něco by se s tím přeci mělo dělat!" rozčílil se někdo další.

„A co? Ve Starostolci to nikoho nezajímá. Jsou to jen staří páprdové. Když z toho nemají prachy, neudělají nic."

„Nemůžou tam být všichni takoví."

„Takoví? Myslíš prospěchářští? Nebo staří?"

„No... obojí."

Severus už se v rozbouřené diskuzi ztratil. Nevěděl, kdo je kdo.

„A jestli si to někdo myslí, tak o něm není slyšet. Ostatní ho umlčí dřív, než jim stačí dělat problémy. Mají rádi svá pohodlná křesla a nudnou práci."

„Ale Riddle se ozývá dost, ne?"

„Jo, ten jo, ale je jen jeden. Potřebuje podporu více lidí."

„Mívá dobré nápady... proč ho nepodporují?"

„Mají strach, že postupuje nahoru příliš rychle."

„Prosím tě. Příliš rychle? Vždyť je v politice už skoro deset let."

„Čtyři roky."

„Jen čtyři?"

„Jo, ale za tu dobu už pěkně rozvířil vody. Není divu, že ty staré konzervy jsou proti."

„Máš pravdu. To je hrůza. Konzervy jsou nejhorší."

„Jo. Sice se tváří, jak je zajímají tradice a myslí jen na blaho kouzelníků. Ale ve skutečnosti to jen banda připosraných starých dědulů, co radši vymění naši budoucnost za pohodlí a dohody s mudly."

„Dohody s mudly? No to snad ne!"

„No jo! Slyšel jsem to. Prý se bude řešit regulace používání kouzel mimo kouzelnické společnosti."

„Cože?! Zase?!"

„Ne zase. Tohle je nový. Teď to řeší jen před mudly, ale chtějí nám zakázat používat kouzla všude, kde bychom jen mohli na mudly narazit. A ani tam nemusejí být. Ale víš co, kdyby náhodou."

„To je příšerný. To nemůžou!"

„Jo, evidentně můžou. Ministr to řešil s jejich předsedou."

„Já končím. Jestli to tak bude dál, stěhuju se z Británie pryč. Tohle nemám zapotřebí."

„A kam by ses asi tak stěhoval? Brzo to tak bude všude. Začne to u nás, pak zbytek Evropy a pak se to bude šířit dál. A nezapomeň, že ve Státech to mají horší. Ukážeš se tam mudlovi a popraví tě. Bez cavyků."

„Nene!"

„Jo, je to tak. Tam si ani nehrají na nějaké dohody. Prostě tě popraví, když ohrožuješ tajemství kouzelníků. Před mudly tam jenom couvají a uhýbají. Dej tomu pár let a bude to to samé u nás. Už teď se naše kultura ztrácí a ředí s každým dalším příchodem mudlorozeného. Spousta lidí v Bradavicích už nezná pravidla, etiketu, nic. Prostě si jen přijdou a začnou se roztahovat se svým mudlovským oblečením a čekají, že se jim budeme klanět."