Pouta života

Smaragd

„Nuže?" pobídl ho Ollivander, když byl čaj na stole. Byli v zákoutí hned vedle uličky vedoucí do krámku. Vypadalo to skromě ale útulně. Hned vedle stolu byl vysoký pult se spoustou zásuvek a poliček, ze kterých začal Ollivander vyndávat různé látky a náčiní.

Harry se nadechl, aby mu řekl jednu z předpřipravených verzí, která by vysvětlila i povědomou barvu jeho očí. Ale slova se mu zasekla v krku. Díval se na starého pána, s očima, které vidí všechno. Prsty se mu třásly a žaludek se zkroutil. Nemohl to udělat. Nemohl mu po tom všem lhát.

„J-já," zasekl se a začal znovu. „Já, přišel jsem si pro hůlku." Začal tím nejjednodušším.

„Aha," pokýval hlavou Ollivander a jinak nic neříkal. Vzal pouzdro a podle něj změřil modrou látku.

Ticho se natahovalo a Harry raději pokračoval. „Moje původní hůlka už bohužel... není schopna kouzlit."

„Skutečně? A co se stalo?" Mávl hůlkou a žlutá látka se začala stříhat na menší proužky.

„Ona... se zlomila."

„To není konec světa, s trochou cviku a péče se dá opravit do původního stavu." Uklidňoval ho Ollivander a začal aranžovat proužky na modrou látku. „Máte obě poloviny?"

Harry polkl a snažil se ignorovat pálení v očích. Nesmí brečet. Krvavé slzy by mu teď rozhodně nepomohla! Zavrtěl hlavou. „I kdybych měl každičkou část, s popelem nic nezmůžete ani vy," zašeptal.

Ollivanderovy oči se rozšířily a jeho pozornost se plně obrátila na Harryho. „Říkal jste, že se zlomila. Ne, že shořela."

Harry sklopil pohled na ruce držící kouřící šálek čaje. „Nejdřív ji zlomili vejpůl. Potom vytáhli pero a začali ho trhat. Pak vzali dřevo a udělali z něho třísky..." Pak mi je začali vrážet pod nehty. Třesoucíma rukama odložil šálek sepjal ruce, schovávaje prsty do dlaní. Přetočil scénu až nakonec, kdy mu foukli šedý prášek do očí a smáli se. Tak moc se smáli. „Nakonec tam byl jen popel." Zakončil a vzhlédl k Ollivanderovi.

Ten si držel ruku nad srdcem a bolestně Harryho pozoroval. „Kdo?" vypravil ze sebe slabě.

Harry zavrtěl hlavou. „To není důležité."

Oheň zahořel v Ollivanderových očích. „Mluvíme tu o hůlce. Jistěže to je důležité. Ta zvířata musí být potrestána!" S tím udělal krok do předu a vrazil do stolu tak prudce, až se zatřásl.

Harry ho rychle chytil za rukáv. „Prosím! To nemá cenu řešit."

Ollivander na něj shlédl. „Jak to můžete říct?"

Harry si oblízl rty. Neschopen říct nic jiného než pravdu. „Je to budoucnost."

Ollivanderovy nosní dírky se rozšířily. „Tušil jsem to! Věděl jsem, že s těmi japonskými podvodníky, těmi Hůlkami budoucnosti, není něco v pořádku! Prý Zapomeňte na minulost, to my tvoříme hůlky pro kouzelníky. Je načase, aby si kouzelník vybral svou hůlku! Měl jsem vědět, že to je něco horšího!" Lamentoval.

„Ne, ne to ne!" uklidňoval ho Harry spěšně. „Myslím budoucnost jako čas!"

Ollivander na něj překvapeně zamrkal. „Čas?"

Harry přikývl. „Technicky se to ještě nestalo. Je to až v budoucnosti."

Pátravý pohled. „Nedáváte vůbec smysl, chlapče."

Harry sebou trhl. „Prosím, neříkejte mi tak. Jmenuji se Harry."

„I tak nedáváte smysl, Harry."