Pouta života

Zařazování

Harry si nebyl jistý, jestli nemá náhodou jet do hradu loďkou. Když si ho ale starší chlap, co svolával prváky, nevšímal, vydal se ke kočárům. Aspoň bude na hradě rychleji. Byli už kousek od kočárů, když místo černých šlachovitých testrálů uviděl nádherné, zářivé, životem překypující tvory. Měli lesklou černou srst a silná mohutná křídla.

Zatajil se mu dech. Jako náměsíčný přešel k okřídleným stvořením a obdivně se jednoho z nich dotkl na boku. Pod rukou cítil pevné svaly a hedvábně jemnou srst. Tvor k němu otočil hlavu a podíval se na něj.

Přestal dýchat.

Ty oči byly jako dvě světla na konci tunelu. Zářivě bílé s duhovými odlesky. Naplnil ho klid a bezpečí. Opatrně přešel k dračí hlavě, a aniž by přerušil oční kontakt, pohladil ho po tlamě.

Tak krásný... tak pokojný?

Bez váhání přiložil své čelo na jeho a dál se mu díval do očí. V prstech u nohou mu vesele bzučelo. Usmíval se čím dál víc. Všechno bylo najednou v pořádku a nic ho nebolelo. Bylo mu lehko. Tvor mu olízl ruku a Harry se zasmál. Byl úžasný. Zvíře podobné koni zafrkalo a odvrátilo hlavu. Harry o kousek odstoupil a pozoroval, jak se mu pod kůži napínají svaly. On i jeho druh se rozeběhli a táhli za sebou kočár směrem k hradu.

Harry se s úsměvem otočil k Severusovi, aby se ho na ta stvoření zeptal. Co se s nimi stane, že kočáry budou v budoucnu táhnout testrálové? Ale Severus na něj divně zíral, stejně jako opodál stojící skupinka.

„Cos to dělal?" ptal se ho Severus tiše.

„Ta stvoření jsou úžasná. Nevíš, co jsou zač? Jsou tak nádherná..." řekl Harry lehce zasněným tónem.

„O čem to mluvíš? Jaká stvoření?" Severus byl čím dál zmatenější.

„No přece ta, co táhnou kočár!"

„Harry, ten kočár jede sám. Jako každý rok," vysvětloval mu Severus jako malému dítěti.

„Chceš říct, že je nevidíš?" začalo docházet Harrymu.

„Nevidím co, Harry? Jediné, co jsem viděl jsi byl ty, dělal si divné pohyby do prázdna a usmíval ses jako střelený."

„Aha..." řekl Harry inteligentně. To je to samé, jako s –"

„Vidím, že ses seznámil s našimi testrály. I když poněkud zvláštně, málokomu připadají ti kostnatí koně tak přitažliví." Vstoupil do rozhovoru atleticky vyhlížející mladík s vejčitou hlavou v jejich věku.

„Mně přijdou úžasní," bránil je Harry vehementně. Takže testrálové? Že by další věc, která ukazovala, jak moc se změnil? Ale co to je za změnu, že stvoření, která jsou viditelná jen pro ty, kteří viděli někoho umřít, najednou vypadají o tři třídy lépe než jednorožci? Jak to, že se smrt stala tak krásnou?

„Když myslíš," pokrčil nově příchozí rameny a přejel ho pohledem od hlavy k patě. „Ještě jsem tě tu neviděl, ty jsi nový?"

„Jo," kývl Harry hlavou. Přinutil se klidně vydechnout.

„Jestli chceš, můžu tě ve volném čase provést po hradě," navrhl mu mladý zmijozel a přistoupil blíž k němu.

Harrymu přeběhl mráz po zádech, ale nedal na sobě nic znát. Po radosti vyvolané testrály nebylo ani stopy. „To není třeba," odmítl ho mile. „Severus mi už slíbil pomoc." Křečovitě se na Severuse usmál, ten ale nereagoval a opět velmi rudý bojoval se záchvatem kašle.