Pouta života

Zabité odpoledne

Povzdechl si a zaúpěl. Proč to nemůže být jednoduché? Je to jen oblečení!

„Co se děje?" zeptal se ho Montgomery, který právě přišel do pokoje.

Harry si znovu povzdechl a uhladil si vlasy. „Snažím se vybrat si něco na sebe k Brumbálovi. Ale nevím co."

„Jak na něj chceš zapůsobit? Chceš ho potěšit nebo naštvat?"

Zamyslel se. „Chci se od něj distancovat, moc ho nezaujmout. Aby na mě hned zapomněl a zařadil si mě jako běžného studenta."

„Páni, to se ti asi nepovede," pochybovačně si ho změřil Montgomery. „Už jsi na něj zapůsobil při zařazování. Takže co dál?"

„V tom případě hádám, že chci, aby si ze mě sedl na zadek," hodil všechno za hlavu Harry.

„To je jiná," usmál se Montgomery „Ukaž, co tu máš?"

Harry uhnul stranou, aby se Montgomery mohl podívat. „Takže, jako kovanej zmijozel bys asi měl jít v tomhle," ukázal na světle zelený hábit se stříbrným lemem rukávů, „ale osobně si myslím, že ten je hodně slavnostní. Víc ti sluší ten tmavě zelený. I když ten je zase se zlatem, což je trochu nebelvírské nebo mrzimorské. Tenhle vínový je dobrý, tenhle černý je klasika, uff, máš tu samé dobré kousky. To není vůbec lehké."

„Hmm. Vítej v mém světě," zamumlal Harry.

„Hele, víš ty co? Jdi se oholit, uprav si vlasy. V kolik tam jdeš?"

„Před pátou."

Montgomery hvízdl. „No, moc času nemáme, ale to stihneme. Jdi do koupelny a já něco mezitím vymyslím."

Harry poslechl a nechal ho u skříně. Nic důležitého tam neměl. V koupelně se rychlým kouzlem oholil a opatrně si nanesl kolínskou na tváře. Příjemně to pálilo a vonělo. Rozvázal si vlasy, rozčesal je a chvíli se studoval v zrcadle. Vypadaly delší. Zase. Už je měl pod ramena.

„Co si mám udělat s vlasy?" houkl na Montgomeryho.

„Ukaž se!" vybídl ho.

Harry vyšel z koupelny. „Fíha, to by chtělo ostříhat, ale na to čas fakt nemáme. Umíš plést copánky?"

Zavrtěl hlavou.

„No tak to se taky budeš muset naučit, jestli chceš mít dlouhý vlasy,'" prohlásil a zvedl dva hábity. „Hele, který chceš? Tmavě zelený nebo šedý?"

Harry si je změřil a prohrábl si rozpuštěné vlasy. „Asi ten tmavě zelený."

„Fajn," Montgomery mu ho podal. „Rychle se převleč a vrať se. Jestli máš něco na vlasy, přines to. Uděláme s nimi něco."

Harry poslechl. Když se vrátil, Montgomery zrovna otvíral malý kufřík plný různých lahviček a hřebenů.

„Sedni si sem na židli a nehýbej se," varoval ho Montgomery a Harry polkl. Židle byla postavená před zrcadlem. Harry v odrazu viděl, jak se za něj Montgomery postavil a upravil si vlastní po bradu dlouhé vlasy. „Takže, vidím to na polorozpuštěné vlasy stáhnuté z obličeje. Normálně bychom je po stranách spletli, ale nemáme na to čas, takže je jen takhle stáhneme," a s tím mu přetáhl vlasy z obličeje. Trochu je u hlavy načechral a pak začal pramen po pramenu sbírat vlasy u hlavy „Všiml jsem si, že vlasy nosíš pořád stejně. To je trochu nudné, i když na tom není nic špatnýho. Ale jak si můžeš všimnout, máš je u hlavy mnohem rovnější než dole. Tohle, co používáš, je ale dobré na udržení vlasů na místě, takže toho využijeme."