Pouta života

Kousek tepla

Byly to nejlepší Vánoce, jaké si pamatoval. Vždycky chtěl zažít rituály slunovratu. Mamka mu o nich šeptem vyprávěla, a dokonce se jim občas podařilo propašovat kousky tradic do jejich domu ve Tkalcovské, aniž by si toho jeho otec všiml. Jmelí, cesmína, smrkové větve a koření byly snadné. Mudlové je měli taky. Zlaté svíčky museli vyměnit za nažloutlé nebo bílé. A nikdy se jim nepodařilo mít správný počet. Byly moc drahé. A stejně jako drahé kameny s runami pak působily příliš čarodějnicky a na to si před otcem museli dávat pozor. Zapálit poleno a nechat ho hořet celou noc se jim nikdy nepovedlo. Jednou se jim povedlo vyřezat pár run na jednu stranu polena. Opatrně ho přiložili do kamen, ale shořelo příliš rychle. Nezbyl po něm žádný oharek, a tak mamka dala trochu popela do pytlíčku a schovala ho ve spíži.

Původně měl Severus v plánu se u otce aspoň zastavit, ale když stál před domem, nemohl se donutit jít dál. Srdce mu bušilo až v krku, potily se mu záda a všechno na něj křičelo, ať uteče. Neutekl. Jen rychle odešel.

Oproti tomu návštěva hřbitova byla mnohem lepší. Procházet se mezi hroby, na kterých hořely svíčky, bylo vlastně pěkné. Smutné, ale takovým klidným způsobem. Zapálil mamce zlatou svíčku, kterou schoval do omšelé plastikové lucerničky. Dlouho tam stál. Chvíli sice přemýšlel, že mamce bude vyprávět, ale nevěděl, kde začít. Nakonec jen sebral pár uschlých listů, a řekl jí, že ji má rád.

„Můžu vám nějak pomoci?" zeptala se ho prodavačka.

Severus nadskočil a zatřásl hlavou. „Zatím se rozhlížím, děkuji." Zhluboka se nadechl a vrátil se k prohlížení modelů zimních kabátů. Slunovrat byl včera a pořád ho nemohl dostat z hlavy. Vážně to bylo něco. Přešel k tmavě modrému kabátu a nenápadně otočil cenovku. Polkl. Čtyřicet pět galeonů. Proč jsou kabáty tak drahé? Nejlevnější, který tu našel, byl za třicet. Ale ten vypadal příšerně a nebyla na něm žádná kouzla ani runy. Je pravda, že všechny byly dlouhé až k lýtkům nebo ke kotníkům, takže samotná látka vyjde draho. Navíc jsou v tomhle obchodu dělané na míru. Kdyby vzal jakýkoliv kabát odsud do národního muzea, nejspíš by mu utrhli ruce za věrohodnou kopii kabátu z devatenáctého století.

Jenže kabát vážně potřebuje. Nemůže chodit po Příčné ulici ani po Prasinkách v džísce. Starý kabát mu je malý. A kupovat si mudlovský nemá cenu. Mezi mudly zase dlouho nepáchne, takže by si měl koupit řádný kouzelnický kabát, který mu s trochou štěstí vydrží několik let.

Měl v plánu investovat. Šel sem s tím, že si koupí kvalitní kabát. Že nebude škudlit. Ale utratit tolik peněz byl prostě nezvyk. Jen za prosinec vydělal na lektvarech tolik, že by si mohl koupit tři kabáty, a ještě by mu zbylo. Alespoň to byl jeden z Hubertových argumentů, když se ho snažil přemluvit, ať si vážně něco pořídí pro sebe místo pro byznys. Lektvary sice vynáší dobře, ale pořád musí být opatrný a musí šetřit. Co když se mu přestane dařit?

Povzdechl si a přečetl si magické vlastnosti tmavozeleného kousku za padesát. Voděodolný, neprofukuje, udržení optimální teploty, zvýšená odolnost proti mechanickému poškozování. To bylo v podstatě všechno, co by mohl chtít.

„Mohl bych mít tenhle, ale v černé?" zeptal se prodavačky rovnající látky v regálu opodál.

Podívala se na kabát, u kterého stál, a přikývla. „Ano, mám vám ho přinést na vyzkoušení?"

„Kdybyste byla tak hodná."

Než se nadál, stál před zrcadlem na malém stupínku a snažil se nevrtět, aby mu prodavačka mohla co nejlépe zabrat kabát v pase a prodloužit délku rukávů.