Pouta života

Ruce a oči (1/2)

Nová kapitola je tu! Vím, že je to otřepané, ale opravdu mi udělá radost každá reakce. Pro komentář bych i... ehm.. udělala spoustu věcí :D Jak jinak mám vědět, že to někdo na druhém konci internetu čte? :D Užijte si to!

xXx

Harry opatrně usrkl ze svého hrnečku. Horká pára mu stoupala do obličeje a on se jí zhluboka nadechl. Zkontroloval čas, bylo za tři minuty sedm. Čas otevřít. Venku mírně mrholilo, ale Harry pochyboval, že by to zákazníky zastavilo zrovna posledního srpna. Za oknem se míhaly první postavy vynervovaných rodičů. Ještě jednou se rozhlédl po obchodě, jestli je všechno na svém místě. Na poličce za kasou byly připraveny objednávky s pouzdry, leštícími sadami a se dvěma hůlkami, které byly upraveny na poslední chvíli. Harry si otřel zpocené dlaně o kalhoty a odemkl.

Strýček musel ráno oběhnout nějaké úřady. Podle všeho mít známosti na Ministerstvu se hodí, takže Harry nakonec nemusí jet do Kruvalu. Do Bradavic se mu sice nechtělo, ale aspoň mohl Severusovi pomáhat s výzkumem. A ke strýčkovi to bude mít taky blíž.

Obchodem se ozvalo cinknutí a dovnitř vstoupil postarší muž ve zmačkaném saku a s pytli pod očima. „Dobré ráno," zachraptěl a přistoupil k pultu.

„Dobré ráno, jak vám můžu pomoci?" zeptal se ho Harry mile.

„Syn by tu měl mít objednanou, tedy připravenou, sadu a pouzdro na předloktí," vysypal ze sebe a začal lovit peněženku.

„Jistě, na které jméno?"

„Walley."

„Ach jistě, hned to bude." Usmál se na něj Harry zase a prohlédl si balíčky. Rychle našel správně označený a položil ho na pult. „Tady to je. Máte ještě nějaké přání?"

„Aby už byla neděle, to byste nezvládl?" zeptal se ho zničeně.

„Nad časem bohužel moc nemám," pousmál se Harry.

Walley zavrtěl hlavou. „To asi nikdo. Ale, říkám vám, že tohle nepřežiju. Syn chce tohle, dcera zase tamto. Na nohou jsem od pěti, a to ten nejmenší ještě půlku noci nespal. Říkám vám, že se zblázním." Prohlásil a unaveně si promnul oči. „Kolik to dělá?"

„Šest galleonů a dvacet pět srpců."

„Oh, jasně." Vyndal sedm galleonů a položil je do misky. Počkal, až mu Harry dá nazpátek, a se spěšným rozloučením odešel.

Harry si oddechl. První zákazník byl v pohodě. Garrick by měl být zpět snad do čtyřiceti minut. A pokud by si někdo chtěl koupit hůlku, bude muset přijít později. A objednávky na drobné úpravy zvládne přijmout sám. Během další půlhodiny přišli ještě tři zákazníci, všichni pro předpřipravené objednávky.

Dveře cinknuly a do obchodu přišla mladá bruneta. Měla rozcuchaný drdol a přední vlasy jí z obličeje držely velké kulaté sluneční brýle s modrými skly posazené na hlavě. Zmateně se na Harryho podívala, zkontrolovala obchod a znovu se na něj podívala. „Je tu pan Ollivander?"

Harry se podíval na hodiny. Měl tu být před deseti minutami! „Momentálně něco zařizuje, měl by přijít každou chvíli." Odolal nutkání se pod jejím pátravým pohledem zavrtět.

„Dobrá tedy, počkám," řekla a sedla si do křesílka u stěny. Opatrně si naaranžovala cihlově červený hábit kolem nohou a Harry si nemohl nevšimnout dost šílených zeleno-červených lesklých bot. Měly strašně vysoké podrážky a k tomu i podpatky a tkaničky.

„Ehm, můžu vám něco nabídnout?" vykoktal.

Na moment přestala poklepávat modrými nehty o stolek. „Kávu. Černou, silnou."