Pouta života

Jezerní objetí

Děkuju všem za podporu! NAPSALA JSEM 8710 SLOV ZA TÝDEN! Jen tak mimochodem, to je nejvíc za poslední tři měsíce. :D takže vážně díky! Má výzva tichým čtenářům stále platí. Musím se udržet v psacím režimu, protože jinak budeme všichni na suchu. Já to přežiju, já vím jak to skončí, ale... *zlověstně výmluvné ticho*

xXx

Harry se škodolibou radostí pozoroval Johnyho s Alfiem, jak se kroutí pod drobnohledem Poppy. Říct, že nebyla nadšená jejich nápadem, byl eufemismus. Nechal je na ošetřovně a proklouzl ven dřív, než se stačila zaměřit na něj.

Plavání v jezeře ale neznělo tak špatně. Pomalu k němu šel a vzpomínal. Uměl se neutopit. To je asi tak všechno. Mohl by se naučit plavat pořádně, bez žaberníku.

Je vlastně jeden velký podvodník.

Ale kde se měl naučit plavat? Dursleyovi ho k bazénu nikdy nepustili.

Když se zeptal tety, jestli by mohl, musel vyplevat záhony.

Večer pak zpoza dveří přístěnku slyšel, jak se na to teta strýce opatrně ptá. Tetino bolestné syknutí a strýcův hrozivě tichý hlas ho přesvědčily, že se to nikdy nestane. To léto se už na koupání nezeptal. A při tělocviku trval na tom, že se bojí vody. Teta Petunie ho podpořila. Strýc Vernon se ani nedozvěděl, že kvůli tomu byla ve škole.

Došel k jezeru ke vzdálenějšímu břehu u lesa a postavil se na úplný kraj. Špičky bot se mu trošku namočily.

Zhluboka se nadechl studeného vzduchu a dřepl si. Strčil jeden prst do vody a nechal ho tam dlouho, dokud ho nezačal brnět. Johny měl pravdu. Byla ledová.

Ani nemusel přemýšlet.

Postavil se a rozepnul si hábit.

Nechal ho sklouznout z ramen, ledabyle ho přeložil a odhodil ho za sebe na zem. Odstoupil od vody, rozvázal si boty a sundal si je. Každou ponožku strčil do jedné boty a zabořil prsty do písku a drobného kamení. Začal si rozepínat košili. Knoflík po knoflíku. Nespěchal. Podíval se na nebe.

Měsíc nebyl nikde vidět. Ještě nevyšel. A navíc byl skoro nov. Byla jedna z nejtmavších nocí a díky tomu viděl nad hlavou hvězdy i Mléčnou dráhu. Vypadalo to, jako by se někomu na obloze rozsypala třpytivá mouka. Nádhera.

Sundal si košili a položil ji na hábit. Kalhoty a spodky hned následovaly.

Byl volný. Mohl si dělat, co chtěl. Nikoho jeho nahý zadek nemusel zajímat.

Vlezl do vody rychle. Až, když měl vody u kolen, zalapal po dechu. Byla studená. Ledová.

Opatrně našlapoval po kluzkém kamení na dně a šel dál. Když voda dosáhla jeho stehen, zatnul zuby a pak se radši se zadrženým dechem naráz ponořil.

Vytřeštil oči.

Vyletěl nad vodu a zalapal po dechu.

„Sakra," zajektal mezi zuby.

V nohou mu běhali mravenci. Zase se ponořil a udělal pár opatrných temp rukama. Ale nohama stále chodil po dně. Zase si ponořil hlavu.

Bylo to příšerné.

Když už byl bez dechu, zase se vynořil. Lapal po dechu. Pořád se nemohl nadechnout. Plíce měl stažené a vůbec to nešlo. Zasmál se a plácl oběma rukama do vody.

Znova se ponořil a pak zase vynořil. Prsty u nohou vůbec necítil.

Zaklonil hlavu, podíval se na hvězdy a znova se zasmál.