Pouta života

Parný den

V této kapitole se nachází fonetický přepis hadího jazyka. Pomáhá čtení nahlas nebo šeptem. V případě potřeby najdete na konci přepis celého rozhovoru.

xXx

Severus seděl u stolu, odpolední slunce mu skrz střešní okno dopadalo na záda a on soustředěně porovnával své precizní poznámky se svým překladem, slovníkem a matčinou knihou. Úzkost se mu pomalu plížila po páteři. Polkl, potřásl hlavou a znovu se soustředil na slovo dirigendo. Znamená to vodítko, řídit nebo navádět? Přijít na chybu jeho rituálu bylo o dost těžší, než předpokládal. Zatím se ještě nikam neposunul, a to na tom pracoval už týden!

Někde nad ním bzučela moucha a narážela do skla jako šílená.

Sevřel prsty v bílých latexových rukavicích pevněji papír až natrhl jeho okraj. Zarazil se a zhluboka se nadechl. Odložil třesoucí se rukou poznámky, rád, že to nebyl důležitý svitek a zastrčil si uvolněný pramen za ucho. Sáhl po sklenici s vodou a zašklebil se nad její zteplalou chutí. Zavřel oči a vnímal svůj dech. Cítil, jak ho pomalu opouští nahromaděné napětí...

„To neudělal!" Vyprskl za ním Harry se záchvatem smíchu.

Severus protočil oči a zhluboka se nadechl. Klid, zůstaň v klidu.

„Hej, hádej co!?" Dožadoval se Harry pozornosti.

„Co?" zeptal se Severus tiše, aniž by vzhlédl.

„Legolas spadl ze stromu! No věřil bys tomu?"

„Pravděpodobně ho někdo překvapil," řekl Severus suše. Tu knihu znal nazpaměť.

„Jo, ale není to vtipný? Legolas je elf, ten by neměl padat ze stromů."

„Máš pravdu," přisvědčil mu Severus a znovu sáhl po latinské knize.

„A co se tobě líbí?"

Severus si povzdechl. On vážně pase po pozornosti, co? „Nevím, celá ta kniha je dobrá."

„Ale musíš mít nějakou oblíbenou postavu, ne?" dotíral dál Harry.

„Jo, asi mám." Připustil a cítil, jak mu klid utíká mezi prsty.

„A koho?" zeptal se Harry, popuzený nedostatkem informací.

„Nevím, asi Boromira," prohodil Severus a začal podupávat nohou.

„Boromir je kretén," řekl Harry příliš rychle a Severus měl pocit, že si ani neuvědomil, o kom mluví.

„Když to říkáš." Dirigendo, dirigendo, kde jen to měl napsané?

„Počkej, ty na to nic neřekneš?"

„Proč? Spousta lidí si to myslí," nepřítomně odpověděl a prohraboval se papíry.

„A ty ho nebudeš bránit?" nepřestával se ptát.

Severus se zarazil a otočil se na něj. Válel se v příliš velkém pyžamu na posteli, hlavu podepřenou jednou rukou a druhou přidržující stránky knihy, aby se nezavřeli. Dlouhé vlasy měl rozcuchané a jeho tváře už ztratili ten nezdravý, popelavý odstín. Popravdě měl Severus pocit, že jsou... růžové.

Severus se zlomyslně ušklíbl. „Popravdě, až se dočteš, že -"

„Ne! Spoilery!" vykřikl Harry a zacpal si uši, čímž ztratil podporu a svalil se na postel. „La lala lalala lalalala lalala..." notoval si přidušeně do polštáře, protože se mu s oběma rukama na uších nedařilo přetočit na záda.