Mé druhé já

Kapitola 8

 29. října 22:28 Uprostřed Labyrintu

 „Tak teď budeš velice hodná, Maličká. Já v klidu sundám ruku a ty vůbec nepromluvíš, dokud ti neřeknu. Ano?“ Měla jsem takový strach. Jako odpověď jsem zakývala hlavou.

 „Hodná Maličká.“ Řekl a pak pomalu sundával ruku z mých úst. Měla jsem nutkání se otočit a utíkat. Křičet. Bohužel bych se nedostala moc daleko.

 „Tak a teď odtud vypadneme. Pokračuj támhle tudy. “ Ukázal na cestu po levé straně a trochu mě postrčil, abych šla vpřed.

 Pak vzal telefon a někomu začal volat. „Nicku máš ji ?....ne ani já ne, asi utekla…..zavolej šerifovi ať se po ní rozhlédne…..jo a Nicku, tohle bylo naposled, co si něco zvoral….zavolej mi až něco budeš vědět.“

 Šla jsem poslušně vpřed a dělala, jako bych nic neslyšela. A přitom uvnitř jsem strachy přímo šílela. Lhal mému bratrovi. Proč? Chce mě snad někde zabít a pohodit?

 Už jsme se blížili ke konci, když jsem vpovzdálí viděla siluetu mého domu. Chybělo už jen několik málo metrů.

 Jenže Charlie mě náhle prudce zatáhl za paži a přitáhl si mě k sobě. Celým svým tělem jsem na něj byla v tu chvíli přisátá. Snažila jsem se z něho vykroutit, ale on místo toho chytili obě mé ruce a uvěznil je za moje záda. Bolelo to. Donutila jsem se na něho podívat a jeho pohled mi řekl vše.

 Užíval si to. Pozoroval mě svýma zelenýma oči. Propaloval se do mě. Byla jsem v jeho moci.

 Silně jsem polkla a tázavě jsem se na něho podívala. Srdce mi silně bušilo v hrudi a dole mezi nohama jsem cítila nepříjemné vlhko. Bylo mi neskutečné horko.

 Tohle všechno bylo pro mě nové. Tohle vzrušení. Ztěžka jsem dýchala.

 Nikdy jsem necítila takovou touhu k někomu. Myslela jsem si, že jsem byla zamilovaná do Simona, ale tohle bylo něco silnějšího. Něco mocného.

 Ale to nemohlo být možné. Charlie byl parchant. Vždycky dostal, co chtěl. A já jsem teď s ním stála před koncem labyrintu tisknoucí se k němu.

 Naše obličeje byli od sebe kousek. Kdybych si stoupla na špičky, naše ústa by se spojila.

 „Až vyjdeme z tohohle labyrintu, už nikdy se nevrátíš domů. Nikdy neuvidíš svoji rodinu. Své přátele. Nikoho. Tvůj život se změní. Budeš moje.“ Prohlásil silně dominantním hlasem.

 „Proč jsi lhal mému bratrovi?“ zeptala jsem se potichu. Musela jsem to vědět.

 „Maličká, tohle opravdu nechceš vědět.“

 „Ale já musím. Už mám dost toho, jak si každý semnou hraje. Nejsem žádný hračka a nikomu nepatřím.“

 „Ale patříš. Patřila jsi svému bratrovi a teď patříš mě. Hotovo konec diskuze.“ Zamračila jsem se na něho a odvrátila pohled.

 Vzal mezi prsty moji bradu a donutil mě se na něho podívat. „Nebo se snad chceš vrátit ke svému bratrovi?“

 Ta otázka mě zaskočila. Dával mi právě teď na výběr?

 Abych byla upřímná, nechci se k němu vrátit. Ale bude to lepší, když půjdu s Charliem? Změní se tím něco?

 „Jak vím, že se nebudeš chovat stejně, jako bratr?“ Neodpověděl hned. Viděla jsem v jeho očích zaváhání. To mi bylo jasnou odpovědí. Všichni jsou stejný. Tak takhle bude vypadat můj život? Být věčné bita za nic?

 "Nejsem takový tyran, jako tvůj bratr.“ Odpověděl nakonec

 Silně jsem si odfrkla. „Holly, dávám ti tady šanci na něco lepšího….“ Naklonil se ke mě, až jsem cítila jeho horký dech na svém uchu. “…..mohl bych si tě teď vzít a ty by si s tím nic nezmohla. Mohl jsem ti ublížit, ale neudělal jsem to. Místo toho ti tady dávám možnost a to já často nedělám.“ Ten výhružný hlas. Ta dominance.

 Váhala jsem. Nic lepšího na mě už nečekalo. Tak co jsem měla dělat?

 Charlie se ode mě odtáhnul na délku svých paží a pak vzal moji tvář do svých dlaní. „Čekal jsem na tebe dva roky Holly. Je čas abych si vzal to co je moje.“ S tím přitiskl svoje ústa na moje.

 Byl to něžný polibek, teda ze začátku. Pak se snažil dostat dovnitř, ale já měla pořád zuby semknuté. Nechtěla jsem se s ním líbat. Tak proč jsem byla tak vzrušená? Proč jsem po celém těle cítila horko? Pořád se snažil dostat dovnitř, dokonce jsem slyšela, jak zavrčel „Otevřít“. Ale já se stále bránila, i když mě mé tělo totálně zrazovalo.

 Náhle jsem cítila jeho ruce ve vlasech. Lehce mi je prohrabával, bylo to příjemné. Jenže pak za ně silně zatahal, až jsem bolestí zasténala. Využil situace a strčil mi svůj jazyk silně do krku. Tohle nebyl už něžný polibek.

 Tohle bylo divoké. Takové, že vás to donutilo cítit víc vlhkosti mezi nohama. Takové, ze kterého vás bolely bradavky, toužící po doteku. Takové, které vám ukazovalo kdo je tady pán. Takové, ze kterého se vám, každou minutou asi podlomí kolena.

 Chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, že mám konečně volné ruce. Byla jsem tak zmatená.

 Už jsem to dál nemohla vydržet. Ponořila jsem svoje ruce do jeho hebkých nádherných pískových vlasů a silně si ho přitáhla k sobě.

 Nikdy jsem nezažila takovou divokost. Takovou vášeň a to jen z pouhého líbání. Musela jsem to ukončit. Musela jsem to okamžitě ukončit.

 Prudce jsem se od něho odstrčila a několik kroků od něj odstoupila. Zhluboka jsem se nadechovala. Úplně mi to vzalo dech.

 Co to sakra bylo?

 ***

 Už jsem to nevydržel a vylez z auta a zamířil k bráně. Namačkal kód a prudce se rozeběhl k zadní zahradě. Je čas vzít si to co je moje.  

Tak máte tady další část :) Doufám, že se vám líbila :) Za každý reads, votes a koment budu moc ráda :)
Taky bych chtěla oznámit, že píšu další story, Blackwell ;) Byla bych ráda za názor ;)