Mé druhé já

Kapitola 25

Datum: 5. prosince Čas: 11:25 Místo: New York

Holly

Ležela jsem v posteli a dívala se z okna na velkolepé špičky mrakodrapů. Zezadu se ke mně tisklo Seanovo teplé nahé tělo a jeho ruka majetnicky spočívala na mém bříšku.

Bála jsem se, že když se dozvěděl, že čekám jeho dítě, pošle mě co nejdál pryč. Jenom aby nemusel řešit veškeré povinnosti ohledně dítěte. Ale on to neudělal. Zůstal se mnou a staral se o mě. I když jsme si neřekli ty dvě důležitý slova. Oba jsme cítili a věděli, co mezi sebou máme.

Nick zprávu ohledně těhotenství nebral moc dobře. Chris ho schválně pořad nechával v Chicagu. Sean nechtěl, abych měla kolem sebe jakýkoliv důvod ke stresu. A měl pravdu. Celou tu dobu na mě v telefonu řval, že to nemá budoucnost, že to je prostě šílený a tak dále a dále. Vím, že se snaží být lepší bratr, ale...pořád jsou tady pochyby a on to ví. Proto ještě nenastoupil na nebližší letadlo do NY.

Co se týče Chrise, ten se kompletně ujal nadvlády Chicaga. Chralieho otec ze záhadných důvodů zemřel ve své vaně na otravu. Někdo totiž nalil do potrubí vedoucí ke kohoutku jeho domu kyselinu. Byla to otázka několika vteřin, než se z jeho těla stala jenom hnusná odporná kostra.

Vše vypadalo, že se lepší, ale i tak tu pořád kolem vládne velké napětí. Hlavně kolem Jacka, Seanova bratra. Řekla jsem Seanovi, ať mu řekne, že bude strýcem. Jack měl právo to vědět. Celu tu dobu jsem byla u toho, když mu volal. Byla jsem u toho, když se dozvěděl tu novinu. Stále jsem na něho byla naštvaná ohledně zabití mých rodičů, ale jsem docela ráda, že je moje dítě nikdy nepozná. Byli to jenom pouhé hloupé loutky.

Sean dal telefon na odposlech. „Bratře? Děje se něco?"

„Jacku, musím ti něco říct..." chytla jsem Seanovu ruku a přikývla, ať pokračuje. „...budeš strýčkem."

Jack se začal v telefonu smát. „No tak brácho, nedělej si srandu."

„Nedělám."

Jack se přestal smát. „Kdo to je?" řekl přísně.

Sean se několikrát musel nadechnout. Mohla jsem vidět, jak bojuje. Vím, že mu to nechtěl říct, ale Jack je na naší straně. „Stalo se to náhodou Jacku..."

„KDO TO JE?!" zakřičel Jack

„Je to Holly. Čeká moje dítě." Když Sean vyslovil poslední tři slova, ze široka se usmíval. Vím, že byl rád z mého těhotenství. Z důkazu naší lásky. Našeho společného milování. I já měla radost. Sice to chvíli trvalo, ale jsem teď šťastná.

Na druhé straně telefonu se ozvalo ticho. „Jacku? Jsi tam?"

Chvíli trvalo, než se ozval. „Jo...jo jsem tady. Gratuluju vám."

Vzala jsem si telefon od Seana. „Děkuju Jacku. I my jsme byli docela překvapení, ale jak Sean řekl, bylo to neplánované."

„Holly...já...jsi šťastná?"

Tahle otázka mě zmátla a já mohla v periferním úhlu vidět, jak se Sean zhluboka nadechl. Nikdy jsme neřešili, jestli bude potrat nebo ne. Ani bych to nikdy neudělala. Vzala jsem Seana kolem pasu jednou rukou a ponořila svoji hlavu do jeho hrudníku. „Ano jsem Jacku. Miluju tvého bratra."

Zavládlo ticho a já věděla, co jsem řekla. Ty dvě slova, která jsem se doslova bála vyslovit. Sean pozvedl moji bradu a já se teď dívala do jeho očí. „Skutečně mě miluješ? Nechci, abys byla se mnou kvůli těhotenství nebo...nechci tě do ničeho nutit."