Mé druhé já

Kapitola 12

Datum: neznámý Čas: někdy odpoledne Místo: Chicago

Rychle jsem se otočila a viděla, jak ke mně Charlie míří. Na nic jsem nečekala a vytáhla zbraň. V půlce cesty prudce zastavil a strnul na místě.

„Holly, tohle nechceš udělat.“ Přísně jsem se na něho podívala, adrenalin mi koloval v krvi, nemohla jsem už ustoupit. Trochu jsem couvala a zmáčkla tlačítko na přivolání výtahu. Přitom jsem vůbec neodtrhla pohled od Charlieho.

„Hoď mi klíčky od auta.“ Přikázala jsem mu, bez toho aniž bych zněla nervózně. Sakra, všude jsem se potila. Sáhl si do zadní kapsy béžových džínů a poslal mi po zemi klíčky. Okamžitě jsem je zvedla a dala si je do své kapsy.

„Holly, odlož tu zbraň a normálně si promluvíme. Tohle přeci není nutné.“ Ten jeho klidný hlas mě hrozně sral. Měl by se bát.

„Nesnaž se mě přemluvit Charlie. Já teď odjedu, nikomu nic neřeknu a ty mě necháš na pokoji.“ Cítila jsem, jak se moje ruce třesou. Pevněji jsem chytla zbraň.

„Maličká, kdyby to tak šlo! Radím ti, polož tu zbraň.“ V jeho hlase nebyla prosba, ale příkaz. Nejsem ničí pes, abych poslouchala něčí rozkazy.

Náhle jsem slyšela cinknutí výtahu. Naposledy jsem se na něho podívala a pak jsem couvala k výtahu. „Nedělej to Holly. Jestli odtud odejdeš, bude to mnohem horší. Stejně se daleko nedostaneš a já si tě najdu. Modli se, aby se tak nestalo.“ Přísně mě varoval.

„Já chci jen žít.“ Hlesla jsem, tak aby to slyšel. Pak jsem zmizela v kabince výtahu a zmáčkla tlačítko vedoucí do garáží.

Vytáhla jsem z kapsy klíčky od jeho Ferrari a držela je v jedné ruce, v druhé jsem měla zbraň. Byla jsem připravená na cokoliv. Ale byla jsem připravená zabít?

 Dveře výtahu se otevřely a já utíkala po podzemních garáží. Naštěstí jsem našla Charlieho auto snadně. Jeho křiklavá červená přímo křičela. Odemkla jsem auto, nasedla a vyjela ven z garáží. Pořád jsem se dívala do zpětného zrcátka, jestli mě někdo nesleduje. Hnala jsem se ulicemi Chicaga, prohlížela jsem si každou budovu, každou ulici. Bylo to nádherné město, to musím uznat, ale teď jsem vůbec netušila, kam mám jet.

Co jsem to jenom provedla?

Začala jsem tedy zkoumat auto. Otevřela jsem palubní desku. Žvýkačky, techničák, nějaký krámy a….vevnitř byl nějakým malý čudlík. Zmáčkla jsem ho a z pod sedadla spolujezdce se něco vysunulo. Bože, byl to malý šuplík plný peněz. Muselo tam být, něco kolem sto tisíc dolarů.

Šuplík jsem zpátky zasunula. O peníze se bát nemusím. Ale co teď. Žádné příbuzné nemám, nebo teda o nich nevím. Domů se vrátit nemůžu, tak co mám dělat? Na co jsem utekla, když nemám kam jít?

Hlavně teď potřebuju nové oblečení. Ať se mi to líbí nebo ne Chicago je větrné město. A tričko a šortky mě tady moc neochrání. Zaparkovala jsem u nejbližšího krámu a spěchala dovnitř. S ničím jsem se nemazlila, popadla jsem první džíny, tričko, mikinu a koženou dámskou černou bundu co jsem viděla. Zaplatila jsem a vrátila se zpátky k autu.

Teď se potřebuju zbavit auta. I když to auto je naprosto boží. Jela jsem na autobusové nádraží a auto nechala zaparkované na parkovišti. Všechny peníze, zbraň a bývalé oblečení jsem hodila do tašky přes rameno, co jsem si k tomu dokoupila. Nasadila si sluneční brýle a natáhla přes hlavu kapuci. Byla jsem dokonale neviditelná. Pak něco začalo vibrovat v palubní desce.

Začala jsem vyhrabovat vše, co tam bylo. Všechno jsem prakticky vyházela ven. Až jsem narazila na mobil. Na displeji se ukazovalo jen číslo. Byla jsem zvědavá a tak jsem to vzala a nic neříkala.

„Holly, poslední varování. Řekni, kde jsi. Nic se ti nestane, veř mi.“ Charlie byl vzteky bez sebe. I přes ten telefon jsem to mohla cítit.

„Věřit ti? Nikdy ti nebudu věřit.“

„Poslouchej, jestli tenhle hovor típneš, bude konec. Daleko se nedostaneš holčičko a já tě najdu a až tě najdu, budeš si přát, aby se to nikdy nestalo.“ Řekl přísně.

Měla jsem ještě šanci. Mohla bych všechno ukončit a vrátit se k němu, ale….Co mám sakra dělat?

***

Nechal jsem Nicka chvíli na pokoji. Nějak se z toho dostane. Potřebuju, aby byl v pohodě a schopný boje. Přiznal mi jeho slabinu. Chce ji stejně jako já. Pokud mám jít po Charliem, nepůjdu sám. Až se naše šípková Růženka probudí, pořádně sestavíme plán, a když nebude souhlasit….spi navždy sladce dál.

Tak mám pro vás další část :) Co si myslíte, měla by zůstat? Nebo ne?

Taky jsem přidala konečně po dlouhé době další kapitolu Blackwell. :)

Doufám, že se vám další část líbí :) reads, votes, koment potěší ;)