Mé druhé já

Kapitola 18

Na obrázku je Sean :)

Datum: neznámý Čas: 01:30 Místo: Chrisův dům

Chtěla jsem se natáhnout pro tričko, ale bylo na zemi vedle Chrisových nohou. Můj vnitřní hlas mi říkal, ať na to kašlu a utíkám, ale jediný východ z kuchyně zatarasil Sean.

Byl vysoký a pod bílým tričkem, které bylo jako jeho druhá kůže, se rýsovaly břišní svaly a bicepsy. Oproti němu jsem byla malinkatá jako housenka. Věřím, že by mě rozdrtil během minuty a ani by se nezapotil. Navíc jsem byla od pasu nahoru nahá.

Chris musel cítit mojí ztuhlost. Podíval se na mě. V jeho tváři nebyla už žádná něha, žádný chtíč jenom vztek a možná lítost. Pak jen zakroutil hlavou a otočil se zase na Seana.

„Víš to jistě?“ ptal se ho.

„Před chvilkou mi volal Adam. Prý utekla a chce ji zpátky.“ Řekl Sean a věnoval mi malé pousmání. Štval mě.

„No to má smůlu, nedostane ji.“ Byl to Chrisův rozhodný hlas. Překvapeně jsem na něho zírala. Chtěla jsem něco namítnout, ale on už z kapsy vytahoval telefon a bez řečí prošel kolem Seana. Pak jsem  slyšela jeho tlumený hlas a bouchnutí vchodových dveří.

Sean na mě pořád zíral a taky na moje prsa. Přesto mi to nevadilo. Naopak se mi líbilo, jakou moc mám nad muži. Odrazil se o rám dveří a pomalým krokem přešel ke mně. Nastoupil na Chrisovo místo a podal mi ze země tričko. Podprsenka byla někde v háji.

Jeho oči mě nepřestaly sledovat, i když jsem si oblíkala tričko. „Pro koho vůbec pracuješ?“ Bylo divný, že když Chris řekl, že mě Charlie nedostane, tak Sean nic neudělal. Přece mu Charlie něco nařídil a on nic.

Opřel se rukama o ostrůvek a já byla mezi nima. Kompletně uvězněná. „Je to složitý.“ Odpověděl mi j. Přimhouřila jsem na něho oči, než mi to došlo.

„Ty pracuješ pro obě strany, že jo.“ Díky jeho úsměvu jsem zjistila, že jsem se trefila. „Pro Charlieho pracuješ jenom jako, že jo.“

„Charlie je magor. Myslí si, že je nepřekonatelný. Chce zabít svého otce a usednout na jeho místo.“

„Jaký místo?“

 „Přece aby se stal Chicagským králem podsvětí.“ Ušklíbl se. „Všechno v jeho životě musí být perfektní. To znamená i perfektní rodinu a manželku.“

„Nejsem perfektní.“ Takže takhle to má. Je pravda, že Charlie je opravdu magor?

„Udělala jsi dobře, že jsi utekla. Svoji předešlou manželku zabil kulkou do hlavy.“ Vykulila jsem na něho oči.

„On už byl ženatý?!“ Zakřičela jsem na něho překvapeným hlasem. Zase se pousmál, až se mu udělal jeden dolíček. Bylo to roztomilé, ale i přesto strašidelné. Musel ho asi pobavit můj šokovaný výraz.

„Vlastně už třikrát. Všechny byly zabity jeho rukou.“ Hlesl klidným hlasem. Jako by to bylo normální. Ten chlap mě opravdu děsil. Musí mít hodně krve na svých rukou.

„Kvůli čemu je vlastně zabil?“

„Nebyly dokonalé, jak si myslel.“

„Nikdo na tomhle světě není dokonalý.“ Jak vůbec jsem mohla být, tak hloupá. Vždyť je větší psychopat než můj bratr. Prohrábla jsem si rukou hlasy. Nemůžu se k němu vrátit. Nemůžu.

„Víš, pojmenoval to projekt ZERO. Jedním slovem dokonalost. Je tím doslova posedlý.“

„Projekt ZERO? Co tím myslíš?“ Slyšela jsem to říkat Charlieho, když zabil toho muže a já pak zdrhla s jeho autem.

„Je to projekt jeho dědečka. On ho jenom obnovil. Týká se dokonalosti jako takové. Je tam přesný popis toho, jak zabít svého otce, jak získat dokonalou manželku, jak zničit město, jak vládnout atd. Prostě jak žít dokonalý život. Jeho dědeček byl taky cvok. Do svého syna tenhle projekt nevtloukl, ale do svého vnuka ano.“ Povzdychl si. „Charlie vlastní po celém městě různé nemovitosti. Do každé z nich dal bombu, aby mohl srovnat město se zemí, když se něco zvorá. A tohle je jenom jeden z mnoha příkladů a rad co v tom projektu jsou.“

Neměla jsem na to co říct. „Kdo by se tímhle řídil?“ zírala jsem na něho jako na jojo. Tohle je absurdní.

„Nechceš ani vědět co všechno se tam píše. Charlie si totiž někde v hlavě myslí, že je bůh. Takový lidi jsou nebezpeční. Skoro všichni se ho snažili zabít, ale marně.“

„Proč mi to vlastně říkáš?“ Všechno to na mě vybalil a já chci vědět proč.

„Protože kdybych mu tě vrátil, tak bys nepřežila.“ Hlesl potichu jako by se styděl. Bylo to rozkošné a roztomilé.

„Děkuju.“ Najednou jsem si uvědomila, že někteří lidi, můžou vypadat strašidelně, ale ve skutečnosti jsou milí. Skutečně mi můžou pomoct? Můžu žít normální život?

Chvíli jsme na sebe se Seanem koukali. Udělala jsem pár chyb. První bylo, že jsem si naivně myslela, že s Charliem můžu žít alespoň poklidný život. Náhle mi hlavou probleskl důvod, proč na mě ti neznámí lidé stříleli. Nebylo to kvůli mně, ale kvůli Charliemu. Byla jsem v jeho autě. Mysleli si, že jsem Charlie. Sám Sean mi řekl, že se ho pokouší všichni zabít.

„Nad čím přemýšlíš?“ Seanův hlas přerušil moje myšlenky. Tak jsem mu to řekla.

 „Když jsem od něho utíkala, ukradla jsem mu auto. Jela jsem na autobusové nádraží a myslela si, že někam odjedu. Ale přijelo tam několik černých SUV a já myslela, že je poslal Charlie. Tak jsem nastartovala a odjela. Všimli si toho a sledovali mě. Pak po mě začali střílet. Naštěstí jsem jim stačila ujet. Pak jsem mířila do Napervillu, ale zavolal mi Charlie a já si naivně myslela, že to nějak přežiju, žít s ním, ale teď….“

Ani jsem nevěděla, že brečím, než mi Sean začal palcem utírat z tváří slzy. „Kdybych věděl, že v tom autě jsi ty, nestříleli bychom.“ Zašeptal si sám pro sebe, ale já ho i tak slyšela.

„To vy jste po mě stříleli?“ Začal si nervózně mnout zátylek, jako by se styděl. Nechápu, jak takový silný chlap může být roztomilý, když se stydí.

Začala jsem se smát a po dlouhé době to byl můj vlastní šťastný smích.

***

Sean to pořád nebere, ani doma nebyl. Kde sakra vězí? Nick se pořád neuklidnil. Už jsem tady z toho šílel. Už je to několik dní co, jsem ji neviděl. Ani nevím, jestli je Holly vůbec naživu. Sakra! Nenávidím, když jsem tak bezmocný.

Tak další část;) Doufám, že se vám bude líbit ;) 

Za reads, votes a koment budu ráda :)