Kapitola 20

461 32 10
                                    

Datum: neznámý Čas: 7:45 Místo: Chrisův dům

Bylo mi tak nádherně. Probudila jsem se v obrovské posteli ve velké útulné místnosti. Stěny pokoje byli v oranžové barvě a nábytek byl ze světlého dřeva. Po levé straně prosvítaly první ranní paprsky slunce přes velké dvoukřídlové francouzské okno. Místnosti dominoval hřejivý pocit a nikdy bych nevěřila, že Chris bude mít takovou místnost v domě. Tipovala jsem ho spíš na studené barvy, ale tohle mě překvapilo.

V tričku a v kalhotkách jsem šťastná a spokojeně vyspalá zamířila do koupelny. Naštěstí byla sloučená s pokojem, takže jsem nemusela polonahá trapně běhat po domě a hledat. Rychle jsem se osprchovala, udělala ranní hygienu a navlékla džíny, které jsem v noci odložila na opěradlo křesla. Ještě jsem se zkontrolovala v zrcadle a celá rozzářená se na sebe usmívala. Proč jsem byla vůbec tak šťastná? Nevím, ale z dneška jsem měla dobrý pocit, tak proč si ho zkazit.

Sešla jsem schody vedoucí dolu do kuchyně a zaslechla vzdálený rozhovor. Chris a Sean museli být vzhůru. Vešla jsem a jako bych dostala pěstí, stejně tak do mě udeřila vůně čerstvých lívanců.

Se zavřenýma očima jsem nasávala vůni, a když jsem je otevřela, všechny pohledy sledovaly mě. Viděla jsem Chrise opírajícího se o kuchyňskou desku pít pomerančový džus. To samé Sean, ale až na to, že seděl na barové stoličce. Pak se můj pohled zastavil u drobné malé hispánské postarší paní, která mi věnovala malý úsměv. Měla krátké kudrnaté vlasy a i přes vrásky na obličeji to byla nádherná žena.

„Dobrý den." Špitla jsem a také se na ni malinko usmála.

Obešla ostrůvek, u kterého se nacházely tři talíře lívanců. Měla jsem takový hlad. Pak se ocitla přede mnou a objala mě. Překvapená jsem se podívala na Chrise a Seana, ale ti se jenom sladce usmívali, jako by to bylo normální. Když mě přestala objímat, podívala se do mých očí a pak svůj pohled věnovala mému celému já.

„Ježíši dítě, musíš být hladová. Jak je to dlouho co jsi jedla? Pane bože podívej se, ručičky jak párátka." Chytila můj biceps mezi palec a ukazovaček a kroutila hlavou. „A co ty nohy a boky. Zlato musíš hodně jíst. Muži mají rádi, když se za něco můžou chytit." Pokárala mě a já ji jenom sledovala, jak si mne bradu, jako by přemýšlela.

Chris a Sean se začali smát, ale když se otočila a blýskla po nich zlým pohledem, přestali. „No pojď, musíš se nasnídat. Snídaně je důležitým jídlem dne." Chytila mě za ruku a vedla k barové stoličce vedle Seana. Ani ne za chvíli se přede mnou objevila sklenice džusu a talíř lívanců. „A sníš to všechno. Jinak se od stolu nepohneš."

Byla jsem totálně zmatená a překvapená. Podívala jsem se na Chrise a povytáhla na něho obočí v němé otázce Kdo je to?.

„Holly, tohle je Flor. Moje hospodyně..."

„Aha. Jsem moc ráda, že vás poznávám Floro. Já jsem Holly."

Podala poslední talíř Chrisovi a pak se mi zase věnovala. „Oh zlatíčko, já vím, kdo jsi. Chrisík mi už řekl, co se stalo. Nelam si s tím hlavu. My se na rozdíl od těch buranů o tebe dobře postaráme. Pěkně tě vykrmíme a bude to. Takové tintítko..." Potom se otočila, popadla dva uklízecí prostředky a hadr a odešla pryč.

Zvedla jsem ruku a také si zmáčkla biceps. „To jsem opravdu, tak hubená?"

„Ne jenom trošku." Řekl Sean a šibalsky se na mě usmál. Zamračila jsem se na něho a začala se věnovat mým lívancům.

Mé druhé jáKde žijí příběhy. Začni objevovat