Kapitola 13

386 29 10
                                    

Datum: neznámý Čas: někdy večer Místo: Chicago

Ticho. Stále jsem mu neodpověděla a mlčela. Slyšela jsem v telefonu jeho dech. Byl tam a čekal. Musela jsem zvážit pro a proti.

Když odjedu, půjde po mě. Když s ním zůstanu, no….nevím co mě bude čekat. A i kdybych odešla, jednou mi dojdou peníze a co pak? Popravdě ani z jedna možností nemá výhody. Stejně ať se rozhodnu jakkoliv, dopadne to semnou špatně.

„Holly? Jsi tam?“

Nechtěla jsem mu odpovědět. Chtěla jsem zmizet. Zůstat neviditelná.

Povzdychl si. „Maličká, vrať se domů. Slibuju, že se ti nic nestane.“ Promluvil potichu něžným hlasem.

Pořád jsem mu neodpovídala. Jenom jsem koukala na lidi před sebou. Zrovna nastupovala do autobusu jedna rodinka. Vypadali šťastně. Ty dvě holčičky se pořád usmívaly a jejich rodiče vypadali, tak zamilovaně. Chtěla jsem tohle taky.

„Nevěřím ti.“ Řekla jsem mu po dlouhé době.

„Nikdy jsem ti snad neublížil Holly! A taky ti neublížím, když mi k tomu nedáš dův….“ Zbytek jsem už neposlouchala, protože před nádraží přijely dvě SUV. Charlieho lidé mě našli.

Zrovna vystupovali a rozhlíželi se všude kolem. Zahodila jsem telefon za sebe na zadní sedadlo. Na nic jsem nečekala, nastartovala a vyjela z parkoviště.

Viděla jsem ve zpětném zrcátku, jak všichni nasedají zpátky do aut. Museli si mě všimnout. Přeci červený Ferrari jen tak neminete.   

Pořádně jsem šlápla na plyn a předjížděla, každé auto, každý taxík a každý náklaďák co mi bránil v cestě. 

Černí SUV mě pomalu doháněli, potřebovala jsem je setřást. Pak jsem si všimla v dáli křižovatky. Předem mnou bylo ještě několik taxikářů. Kdybych je předjela, ztratila bych se jim z dohledu, jenomže to by po mě nemuseli začít střílet.

První kulka trefila sklo ani ne pár centimetrů ode mě. Vyděšená, jsem přidala na plyn a rychleji předjížděla auta. Křižovatka byla ode mě jen kousek. Skrčená jsem se snažila řídit a ignorovat lítající kulky. Potom mě zastavil velký bílý náklaďák přede mnou. Vůbec jsem neviděla do vedlejší ho pruhu, ale abych jim utekla, musela jsem ten zatracený náklaďák přejet.

Pořádně jsem se narovnala, prudce zabočila do vedlejšího pruhu, šlápla na plyn a předjela náklaďák. Bylo to jenom o fous, protože naproti mně se řítilo, nějaké auto.

Po půl hodině jízdy jsem je konečně setřásla. Podle cedule jsem zjistila, že mířím do Napervillu.

Cesta se táhla a já pořád přemýšlela, jak mě mohli, tak rychle najít. Zastavila jsem kousek od silnice a natáhla se pro mobil na zadním sedadle. Hovor pořád běžel. Přiložila jsem si ho k uchu a zaposlouchala jsem se do ticha na druhé straně.

„Charlie?“

Nic. Žádná reakce. Asi tam nebyl.

„Charlie? Jsi tam?“

Trvalo chvíli, než se ozval. „Holly?“

„Chtěla jsem se vrátit, ale tvoji lidé po mně začali střílet.“ Udrž si pevný hlas. Udrž si ho.

„Cože?!“ zakřičel. „Holly, kde jsi?!“

„Jsem už za hranicemi Chicaga.“ Řekla jsem mu. Stejně neví, jakým směrem jsem jela.

„Musíš se okamžitě vrátit!“ Mluvil na mě zoufale. Tohle jsem u něj ještě nikdy nezažila.

„Proč? Nemám žádný důvod se vracet.“

„Holly, já nikoho neposlal.“

***

„Takže chceš jít po Charliem?“ zeptal se mě Nick.

„Jo chci.“ Odpověděl jsem, zatím co jsem mu ošetřoval záda.

Jeho hlava se otočila směrem k tělům jeho rodičů. „Proč si je zabil?“

„Protože jsem mohl.“ Trochu sykl, když jsem mu zatlačil na jednu ránu od mého biče. Je to sotva pár hodin co se probral.

„Udělal si dobře. Byli jen přítěží.“

„Tak proč si je nezabil ty?“

„Kvůli sestře. Kvůli Holly.“ Měl jsem takové nutkání mu zlomit vaz. Nesnáším konkurenci.

„Hotovo.“

Nick se převlíkl do mých věcí. Byli jsme stejně vysocí a silní, takže to nebyl problém. Po chvíli jsme si připravili zbraně, objednali letenky a vše potřebné zabalili. Těla těch rodičů jsme zapálili za domem. Veškeré důkazy po nás zničili.

Mlčky jsme jeli na letiště. Sem tam jsem se na něj podíval. Přemýšlel jsem, jestli se drží stejného přísloví. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel.

Dávám sem pro vás další kapitolku :) Moc si vážím vaší podpory, ani nevíte, jak jsem ráda, že moji story vůbec někdo čte, natož líbí.

Chtěla bych ještě oznámit, že píšu zase další novou story. Jmenuje se Dalia + Trailer. :) 
Doufám, že vás povídka zaujme :)

Reads, votes, koment potěší ;)

Mé druhé jáKde žijí příběhy. Začni objevovat