Kapitola 22

395 33 2
                                    

Datum: 30. listopadu Čas: 23:46 Místo: Chicago Letiště - směr Brazílie


Právě jsme stáli před letištní kontrolou a mě už bolely nohy. Zrovna dneska se rozhodli všichni lidi z Chicaga, že poletí někam pryč. Takže, jsme se Seanem museli čekat hodinu ve frontě na pasy, kde jsem se mohla strachem zcvoknout.

Před odjezdem jsem se musela nechat vyfotit na falešný pas. Nikdy jsem tohle nedělala a vůbec nevím jak v tom chodit. Díky bohu za Seana. Rozhodla jsem se nám dát šanci. Sice byl o devět let starší, ale na věku nezáleží.

Když byl pas hotový s mým novým jménem Hana Fry, vyrazili jsme do Brazílie. Vlastně jsem se tam docela těšila. Kecám. Hrozně moc jsem se těšila. Byla jsem tak natěšená, že jsem vůbec nemyslela na Charlieho. Neměla bych brát tenhle výlet jako dovolenou, ale nikdy jsem neletěla letadlem, teda jednou, ale to si nepamatuju. Samozřejmě kvůli Charliemu, protože jsem byla celou dobu zdrogovaná.

„Váš pas madam." Řekl chlápek u kontroly.

Podala jsem mu pas, odložila všechno kovové do bedny a prošla detektorem. Všechno to napětí ze mě vyprchalo, když jsem neslyšela žádný pípací zvuk. Vzala jsem si z krabice kabelku a bundu a šla za dalším chlapíkem, který mi podal pas.

„Užijte si let madam." Jenom jsem se usmála a spěchala za Seanem. Čekal tam na mě se svou taškou visící na rameni. S černý krátkým trikem a džíny vypadal tak sexy. Bylo mi v tu chvíli jedno o kolik je starší.

Vzal mě jednou rukou kolem ramen a já jeho kolem pasu. „Nervózní?" zeptal se mě.

„Jenom trošičku. Tohle je pro mě nové. Myslela jsem si, že na ten pas přijdou a odvlečou mě někam pryč."

Sean se začal usmívat a vedl mě k volným sedačkám v letištní hale. „A co ten směšně velký klobouk na mé hlavě?" Ukázala jsem na hlavu a Sean se usmíval ještě víc.

„Víš, že ho máš kvůli tomu, aby tě nepoznali. Do Brazílie to musíš vydržet."

„Já vím." Náhle na mě padla únava. Byla noc a v noci se má jít spát. Ne čekat v letištní hale dvacet minut na letadlo. Chtěla jsem si položit hlavu na Seanovo rameno, ale ten směšný klobouk mě v tom bránil. Tak jsem to vyřešila jinak.

Sundala jsem si klobouk a nasadila kapuci u mé červené mikiny. Musím potom poděkovat Floře, za to jak rychle mi sehnala nové oblečení, včetně spodního prádla. Sean mě k sobě víc přitáhl a vložil malou pusu na vršek mojí hlavy. Byla jsem v bezpečí.

***

„Beruško, musíš vstávat. Letadlo je tady." Seanův slabý sladký hlásek se vetřeů do mé hlavy. „Vyspíš se v letadle."

„Jo, už vstávám." Otevřela jsem oči a Seanova tvář se nacházela nade mnou. Proč je nade mnou? Rychle jsem vstala a uvědomila si, že jsem asi usnula v jeho klíně. Musela jsem vypadat hodně šokovaně, protože se Sean smál a mě se to líbilo. Vlastně se mi to hodně líbilo. Jenom jsem zakroutila hlavou a popadla ho za ruku.

Nějaká ženská v rozhlase hlásila náš let a já s nadšeností vedla Seana ke vchodu do našeho letadla, Kde se zase vinula dlouhá fronta. To si opravdu ze mě děláte srandu.

Postavili jsme se nakonec fronty a Sean kolem mě ovinul svoje ruce. Přitáhl si mě zády ke své hrudi, o kterou jsem se mu s radostí opřela. Zase na mě padla únava. Tak jsme pokračovali k letušce, která kontrolovala letenky. S radostí jsem jí je podala.

Mé druhé jáKde žijí příběhy. Začni objevovat