Mé druhé já

Kapitola 5

29. října 19:07 Dům Reedových

Telefon jsem prudce odhodila na postel. Musela jsem pryč za každou cenu.

Otevřela jsem okno a vylezla na parapet. Skokem dolů si jenom ublížím, musí být i jiná cesta. Pak jsem si všimla okapu na pravé straně, jen kousek ode mě. Opatrně jsem natáhla ruce a pořádně se okapu chytla. Byl to risk, ale co jsem mohla ztratit. Vždyť ve filmech je to tak snadné. Nebo ne?

Zhluboka jsem se několikrát nadechla. Rychle jsem se z parapetu odrazila a přisála se na okap jako klíště.

Chvíli jsem se tam držela, než jsem byla schopná podívat se dolů. Byla to sakra výška. Musela jsem se zase několikrát nadechnout, než jsem se opatrně pomaloučku sunula dolů. Už jsem byla na konci, když jsem slyšela z okna pokoje silnou ránu. Nick dorazil do mého pokoje.

Donutilo mě to rychleji přemýšlet co dál. Teď jsem byla na zahradě a jediná cesta ven je přes velkou bránu před naším domem. Jenže má to háček. Brána se po každém kdo odjede a nebo přijede automaticky zamkne na kód a ten bohužel neznám. Nikdy jsem ho nepotřebovala.

Silně jsem praštila do zdi od domu. Já tu bojuju o život a brání mi v tom jenom pětimetrová kovová brána. Život je někdy opravdu jenom jeden velký vtip.

Netušila jsem, co mám dělat. Netušila jsem, jak mám pokračovat. Netušila jsem, jestli má cenu vůbec pokračovat.

Jestli mě Nick najde, zmlátí mě do krve a možná zajde i dál a pak bude pokračovat další ubližování ostatních. Jako například Freyovy. Nikdy jsem neměla zjistit, že můj bratr pracuje pro mafii. Nikdy jsem neměla zjistit, že můj bratr si vyhledává lidi a potom jim pouhým lusknutím prstu vezme všechno.

Naše rodina jsou jen a jen pouhé loutky. Má matka z toho má jen peníze a můj otec holky na jedno použití a já…pálení tváře od facek, modré oko od pěsti, pár namožených žeber od kopanců a kousance po krku. Život je opravdu jeden velký pouhopouhý vtip.

Takhle už to dál nešlo. Nemohla jsem takhle už dál žít.

***

Stál jsem před jejim domem. Sledoval světlo v jejím okně a čekal, kdy se tam ukáže její silueta. Nemohl jsem na ni přestat myslet. Pořád jsem si musel představovat její tělo pod mým. Musím probudit její pravé já. Už brzo Holly.

Děkuju moc za reads a votes. Moc to pro mě znamená. :)

Líbila se vám tahle část ? ;)
Jak si myslíte, že to dopadne? 
Dostane se Holly ven ?