Mé druhé já

Kapitola 14

Datum: neznámý Čas: Noc Místo: Za Chicagem

Holly

„Cože?“ zeptala jsem se ho zmateně.

„Holly, já nikoho neposlal.“ Zavřela jsem oči, když pokračoval. „Musíš mi věřit. Holly je tady někdo další. Nevím kdo to je, ale už mi zabil několik chlapů.“

Otevřela jsem oči a dívala se na prázdnou silnici. „Charlie, řekni mi všechno.“

Povzdychl si. „Holly, vrať se a promluvíme si.“

„Ne nepromluvíme! Řekni mi, proč jsem tak důležitá. Proč mě každý chce. Proč já?“

Bylo ticho. Ani jeden z nás nepromluvil a já netrpělivě čekala na Charlieho odpověď. Tohle jsem chtěla vědět už od začátku. Proč já?

„Tvůj otec. V Las Vegas spravuji jedno otcovo casino a on tam jednoho dne přišel. Přišel tam s tvým bratrem.“

„To není možný. Ano můj otec věděl o Nickovi, ale nesetkal se s ním nikdy. Až, když ho matka pozvala k nám domů. A i tak se neměli moc v lásce.“

„Nevím, jak to tehdy u vás bylo, ale přišel za mým otcem. Žádal ho o peníze, ale otec mu odmítl půjčit. Pak nabídl tebe.“

Šok. Zrada. To je to co jsem cítila. S rodiči jsem měla vždycky takový rovnoměrný vztah. Každý jsme vedli svůj život. Tak proč to tolik bolí?

Charlie pokračoval. „Můj otec to vzal. Sepsali smlouvu. Až ti bude osmnáct let, můj otec tě dostane.“ Už jsem to dál nemohla vydržet. Ponořila jsem se do sedadla a pustila slzy na svobodu. „Tvůj bratr, ale za mnou přišel. Řekl mi o tobě, o tvém otci a o rodinné situaci. Požádal mě, abych tě koupil od svého otce.“ Už to nešlo. Všechny emoce byli vypuštěny. Začala jsem brečet. Přitáhla jsem si kolena k hrudníku a nějak se pokoušela uklidnit, ale marně. Zrada. Taková Zrada. „Koupil jsem tě od svého otce. Cena není důležitá, ale nebyla si zrovna levná. Holly, kdyby jsi byla s mým otcem, zemřela bys během několika dní. A tvůj bratr to věděl.“

„A ty jsi snad lepší?!“ zařvala jsem na něj. Vím, že musel vědět, že brečím.

„Věř si tomu, jak chceš, ale ano…jsem lepší než můj otec.“ Řekl rozhodně. „Patříš mi Holly. Když jsem tě poprvé viděl….jsi to ty. Musíš to být ty. Ta, která bude po mém boku. Ta, která se stane mojí ženou.“ Mlčela jsem. Co jsem mu měla říct? Co jsem mu mohla na tohle tak říct? „Patříš ke mně. Jsi moje a já si tě najdu. Po zlým nebo po dobrým.“ 

Hodila jsem telefon na sedadlo spolujezdce, setřela si slzy a nastartovala motor. Otočila jsem se a mířila zpátky do Chicaga.

Charlie

„Neměl jsi jí to říkat.“ Upozornil mě znovu Adam. Jednou rukou jsem pořád držel telefon u ucha a v druhé měl cigaretu. Naštvaně jsem se na něho podíval.

„Musí vědět, kdo ji ochrání.“ Řekl jsem mu.

„Myslíš si, že se vrátí?“ Položil jsem telefon na stůl, zapnul odposlech a ztlumil mikrofon. Aby nás náhodou neslyšela.

„To nevím, spíš přemýšlím, kdo po ní mohl střílet. Opravdu jsi nikoho za ní neposlal?“

„Ne, nikoho jsem za ní neposlal. Udělal jsem jen to, co jsi mi nařídil.“ Díval jsem se mu do očí a snažil se v jeho tváři najít jakékoliv známky lži. Jenže Adam by si nic takového nedovolil. Věděl, jak důležitou roli hraje v projektu ZERO.

„Musíme ji najít. Chci aby jsi zavolal Seanovi.“

„Myslíš, že je to vhodná volba?“

Vstal jsem od stolu a přešel k oknu. Měl jsem ze své kanceláře nádherný výhled na Chicago. Někde tam je a já ji musím najít. Jinak projekt ZERO a všechna práce s ním půjde do háje. Podíval jsem se zpátky na Adama. V jeho očích byla lítost. Není divu. Nikdo nechce, aby si pro něj přišel Sean. Každá duše co zhřešila, ví kdo je Sean. Trvalo mi hodně dlouho ho přesvědčit, aby se ke mně přidal, ale nakonec se to povedlo.

„Zavolej mu.“ Nařídil jsem Adamovi. Viděl jsem, jak se mu do toho nechtělo, ale nakonec vytáhl mobil.

„Zabije ji.“ Řekl, než odešel.

Otočil jsem se zpátky k oknu. Doufám, že dostaneš rozum Holly a vrátíš se.

***

Seděli jsme v letadle, směr Chicago. Nemohl jsem se dočkat a přitom jsem měl i strach. Chicago není moje teritorium. Budu na cizí půdě.

„Jak dlouho už v tom jedeš? Myslím v tomhle…zabíjení.“ zeptal se zvědavě po chvilce Nick.

„Začal jsem od svých dvaceti a teď je mi třicet. Matiku snad ještě dokážeš ovládat, ne?“

Nick se na mě naštvaně podíval. „Jenom jsem se zeptal, chlape.“ Odsekl.

„A já ti jenom odpověděl.“

Chvilku bylo zase ticho, ještě nám zbývaly dvě hodiny. Snažil jsem se spát, ale nešlo to. Pořád jsem viděl její obličej, úsměv, tělo. Nemůžu se dočkat dne, kdy ji budu mít jenom pro sebe.

 „V autě jsi mi neřekl důvod. Proč je chceš všechny zabít?“

„Vzali mi něco, co je moje.“ Najdu si tě Holly. Už brzo si tě najdu.

Tak mám tady pro vás zase další část po dlouhé době ;) Omlouvám se, že to tak trvalo, ale škola je důležitější to musítě pochopit ;) Chtěla bych ještě dodat, že písničky, které dávám ke každé kapitole, jsou ty u kterých určitou kapitolu píšu ;) Snad se vám některé zalíbí ;)

Doufám, že se vám kapitolka bude líbít ;) Reads, votes a koment potěší ;)