Mé druhé já

Kapitola 26

Datum: 24. prosince  Čas: 14:48 Místo: Chicago

Zítra jsou Vánoce.

Vánoce.

Den plný radosti prožité s rodinou. S mojí novou rodinou.

Doma jsme nikdy Vánoce neslavili. Mámě a tátovi to vždy přišlo zbytečné. K čemu stromeček. K čemu se dívat na film Sám doma. K čemu si spolu povídat. K čemu celá tahle fraška. K čemu. Jenom je to další práce navíc. Úplně zbytečná. K ničemu.

Tyhle věty vždy moji rodiče říkali. Kdyby nebylo televize, nikdy bych se nedozvěděla, co to Vánoce vůbec jsou. Každým rokem mi bylo líto, že jsme tenhle svátek neslavili. Proto jsem si vždy dělala svoje Vánoce. Vzala jsem vždy ze zahrady květináč s malým keřovým stromkem a v pokojíku si ho vyzdobila s vystřihovánek z barevného papíru.

Každý rok jsem z téhle maličkosti měla radost. Každý rok jsem to držela v tajnosti. Ale jednou se to nepovedlo. Pamatuju si, jak Nick otevřel dveře od mého pokoje. Když viděl, co dělám, začal se smát. Oči měl podlité krví, z úst mu táhl alkohol a co horšího, čeho jsem si nikdy v téhle vzpomínce nevšimla, byla krev na jeho rukách. V té chvíli byl ztělesnění hrůzy.

Vzal květináč s mým stromečkem a vyhodil po ven z okna. Tenhle den jsem milovala a on mi ho kompletně zničil. Tak jako každé další chvíle.

A přesto dneska přijde. Na naše společné první Vánoce. Možná se opravdu chce změnit. Možná všechny drogy a alkohol...možná když zabíjel pro Charlieho, potřeboval nějakou cestu útěku.

Ale teď je pryč. Charlie je mrtev. Konec. Tečka.

Začínáme s čistým štítem. A já za nic na světě nedovolím, aby mi moji novou rodinu někdo vzal.

Proto teď stojím na místě, kde to vše začalo. Kde se moje cesta změnila.

Vzhlédla jsem a zadívala se na nápis U Billa. Vstoupila jsem do bistra a nadechla se známé vůně. Všude kolem bylo plno lidí, ale nikdo nebyl ten, koho jsem hledala. Sedla jsem si na barovou stoličku u železného pultu. Během chvilky za mnou přišla postarší slečna.

„Co si dáš drahoušku?" zeptala se pisklavým hlasem, zatímco v ústech přežvykovala žvýkačku.

„Nic. Někoho hledám. Není tady náhodou Sam?"

Žena na mě přimhouřila oči, než zakřičela na celý bistro. „SAAAMMM!!! MÁŠ TADY NĚKOHO!!!!" Pak jenom odešla.

Ze dveří, nejspíš vedoucí do kuchyně umístěný za rohem, vyšla povědomá blondýnka. Když přišla za postarší ženou a ta ukázala na mě, její obličej se změnil. Rychle za mnou přišla.

„Hano? Co tady děláš?" řekla s úsměvem na tváři, jako by to bylo jenom pár dní, co jsme se neviděly.

„Takže si mě pamatuješ?"

„Ovšem. Jak bych mohla na tebe zapomenout."

„Co tady děláš, myslela jsem, že budeš s rodinou trávit Vánoce." Ani v nejmenším jsem nečekala, že ji tady potkám.

„Znáš to. Málo peněz a někdo musí ty účty platit. Navíc ani není, kdo by mě doma čekal." Povzdychla si. „Ale ty...vypadáš jinak. Jsi šťastnější."

„Děkuji, to jsem. A proto jsem taky tady. Nechceš se mnou strávit Vánoce?" vytáhla jsem z kabelky obálku a podala ji. „Vím, že jsi vždy chtěla někam vyrazit. V té obálce je letenka do New Yorku. Pro tebe. Chci aby jsi byla součástí mé rodiny, protože bez tebe bych nebyla tam, kde jsem a chci, abys tu možnost dostala taky."