11.

295 9 0
                                    


Omlouvám se, ale včera jsem toho měla opravdu hodně, ale dnes vám to vynahradím dvěma kapitolkama ;)

------------------------------------------

Jeden z nich byl celý zohavený a roztrhané oblečení na něm doslova plálo. Ten druhý byl mnohem menší a neměl jednu nohu. Vypadali jako nějací zločinci, kteří utekli z vězení. Právě v tuhle chvíli jsem na chvilku zalitovala, že jsem utekla z tábora, kde jsem byla v relativním bezpečí.

Ach jo Wendy mysli! Plácla jsem se do čela. Do čeho jsem se to zas dostala! "Sakra ten strom je tak nepohodlný" zašeptala jsem a ani si neuvědomila, že mě může kdokoli slyšet. Naštěstí byli tak zabraní rozhovorem mezi sebou, že mě ani nezaregistrovali.

Oba muži se těsně pod mým stromem zastavili a svalili se do trávy. Chvilku na to rozdělali malý ohýnek a začali se bavit mě nesrozumitelným jazykem. Pomalu jsem počítala minuty a přemýšlela, jak dlouho tady na tom stromě budu asi trčet.

Upřímně jsem se modlila, aby se nepodívali nahoru, protože to by byl asi můj konec. Jenže jejich rozhovor nebral konce a já začala pomalu cítit, že začínám potřebovat na záchod. No tak! Nemůžou jít někam jinam? Nevím jak dlouho to ještě vydržím!

Začínala jsem už lehce panikařit. V nejhorším případě prostě seskočím ze stromu a budu utíkat, co nejdál. Jenže oni vypadali, jako by tady chtěli ponocovat. "Teď nebo nikdy" řekla jsem si pološeptem a seskočila ze stromu na zem.

Naštěstí si mě nevšimli, co jsem se až divila, protože jsem musela vydat takový zvuk, jako když někde spadl pytel brambor. Radši jsem nad tím nijak víc nepřemýšlela a rozeběhla jsem se co nejdál....

-----------------

Váš Kačík:)

PETR PAN//OUAT//FF//SHORT STORYKde žijí příběhy. Začni objevovat