PETR PAN//OUAT//FF//SHORT STORY

3

Bouchly dveře a dovnitř vešla rozzlobená Wendy za doprovodu tetiččiných slov.

Zabouchla jsem dveře a skočila na postel. Mé první slzy dopadaly na polštář. " proč je ten svět tak moc nespravedlivý? " pomyslela jsem si. Matka poslechla tetu a tento večer odjíždím k ní. Prý, že ze mne vychová mladou ženu, jakou mám být.

" ťuk ťuk " řekla mamka. " Já teď nemám náladu mami, nech mě samotnou.Nechci teď nikoho vidět ". Řekla jsem velmi protivně s uplakanýma očima. " ale zlato – " chtěla namítnout mamka, ale já jí přerušila " ne, tohle je... Proč mě tam posíláte? !... Chci být sama... prosím ". Řekla jsem ubrečeně.

" Dobře, ale ještě dnes si do hodiny zabalíš" odpověděla mamka. Tohle je zlý sen.I když vím, že se na mamku nemůžu zlobit, protože za vše může teta, která má v této domácnosti výšší slovo i jak táta. Prostě stačí, abych přišla do školy se špatně učesanými vlasy a je z toho poprask.

V tom se za oknem něco pohnulo. "Co to bylo ? " řekla jsem polohlasně. Najednou se otevřelo celé okno dokořán a dovnitř vletěl kluk. Tak pozor ,,vletěl ??,, Co? " stihla jsem říct než do mě narazil a já sletěla z postele na zem "áááá  " vykřikla jsem a dopadla jsem na zem. "Kdo?.. jsi? " vyšla ze mě, když jsem se postavila na nohy hledíce na kluka co sem vletěl, ale ten se na mě jen arogantně díval s úšklebkem na rtech. " Jsem Petr, Petr Pan " promluvil.

Ale já jen s otevřenou pusou sledovala Petra, aniž bych nějak zareagovala. Je vyšší nežli já skoro o hlavu, vypracovaná postava, hnědé vlasy a smaragdově krásné oči.Jéé co to říkám nemá krásné oči, pro jistotu jsem lehce zatřepala s hlavou abych z ní tyhle hlouposti vyhnala.

Rychle, abych to zamluvila jsem mu podala ruku a řekla " já – jsem Wendy, Wendy Darling " dopověděla jsem to." jak jsi se sem dostal a co tu chceš? "zeptala jsem se ho a stálé se pomalu vzpamatovávala z toho, že sem vletěl nějaký kluk .

" Jednoduše, letěl jsem – letěl jsem pro tebe " řekl s úšklebkem a já se na něj překvapeně podívala. Pak jsem pomalu cítila přicházející tmu a poslední co jsem slyšela bylo to, jak někdo zavolal "Nééé" a propadla jsem tmě, která mě obejmula.

Když jsem se probudila, Cítila jsem, že jsem na něčem tvrdém "Co? " pomyslela jsem si. Až když jsem se rozkoukala jsem si všimla, že jsem bambusové kleci uprostřed nějakého tábora. Kolem mě bylo hodně kluků, kteří skákali kolem ohně a něco zpívali.

Na pařezu seděl Petr Pan a foukal do nějakého nástroje, ale nebylo nic slyšet. Petr se zvedl a přišel za mnou. " Je dobře, že jsi vzhůru " zasmál se " vítej v zemi nezemi ".

Tady máte další kapitolu, ale ne zvykejte si že za sebou budou takhle často. Budu je vydávat dvakrát týdně aspoň se pokusím teda. Příště se můžete těšit na čtvrtý díl. A už tu Konečně máme Petra Pana.

Váš Kačík  😘