PETR PAN//OUAT//FF//SHORT STORY

20.

A jsem zpět! Ahojky vítám vás u dalšího dílu. Opravdu se omlouvám, že tak pozdě, ale alespoň se pro dnešek vracím se dvěma kapitolkama! Moc bych vám všem chtěla poděkovat za to, že příběh čtete a že pro něj dokonce hlasujete hvězdičkama<3 Jste senzační! Dostali jsme se už na 2.1k přečtení a to je hrozně moc! Děkuju a už si jen užijte novou kapču;)

---------------------

Wendy pov.

Mé rty se lehce dotkly těch jeho. V tu chvíli jsem cítila mravenčení po celém těle. Nikdy jsem z romantických knížek, které jsem tajně četla u sebe v pokoji nevěřila na ten pocit motýlků v břiše.

Přišlo mi to hloupé. Ale nyní, když jsem ho políbila, tak jsem na ně, ale uvěřila. Pomalu jsem začala otevírat oči.

Hledala jsem na jeho obličeji, ale marně jakýkoli záškub. Jen tak stále bezvládně ležel. Znovu mě slzely oči. Tohle není fér! Vždyť v každé hloupé pohádce se to vždy povede!

Princ políbí princeznu a je to! No a co že nejsem princ a on princezna! Co jsem si, ale taky myslela že? Jak jsem mohla být tak bláhová?! Vždyť to byla stejně blbost!

„Petře?" zkusila jsem ještě naposledy, ale on vůbec nic, žádná reakce. Mé srdce se sevřelo z pohledu na něj. „Myslím, že by to stačilo, nemyslíš?" řekl ten, co mě sem odtáhnul a pomalu se ke mně sklonil

„On se neprobere, holčičko" zašeptal mi jedovatě do ucha a já jsem cítila, že mi po tváři znovu stékají slzy. „To není pravda! on-on není mrtvý!" vyhrkla jsem rozechvěle a zacpala si uši.

Jenže marně jsem se snažila sobě samé tuhle pohádku namluvit. Pak ke mně přistoupil ten bez nohy a zvedl mě silou ze země.

„Zatím se neboj mrtvej není! Zabiju ho, jakmile bude po tobě. Chci vidět ten jeho pohled, až mu zabiju jeho holku!" mluvil, skoro jakoby přišel o rozum s šíleným pohledem.

Nikdy dřív jsem necítila větší strach než právě v tuto chvíli. Pak jsem znovu pocítila tupou bolest v zátylku a upadla do temnoty....

Váš Kačík:)

-----------------------

Tak jaký je váš názor na tuhle kapču?:)