Ahojky! Moc se všem omlouvám, za tak dlouhou neaktivitu. Chápu, že někteří již díky mému prodlevu v psaní opustili příběh a to je mi moc líto. Bohužel jsem se potýkala s nějakými rodinnými problémy a vůbec jsem neměla chuť psát. Dalo by se říci, že jsem si myslela, že prostě příběh už nechám svému osudu. A proto strašně moc děkuju @Veronika_Sourman <3 za to, že mi připoměla, že o příběh je stále zájem. Takže tady máte další kapitolku....
----------------------------------------------------------------------------------------------
Wendy pov.
Po jeho slovech ve mně zbyl z mé neohroženosti jen slabý plamínek. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se zahnat tu tíseň, kterou jsem cítila.
Snažila jsem se z provazů vyprostit, ale byly prostě příliš moc utažené, takže mé snahy mi byly prd platné. Po tváři mi stekly další slzy.
Cleon se ke mně pomalu začal blížit a ve tváři měl vypsanou čistou radost. Petr začal být zuřivější, ale i on se na nic kromě škubání sebou a bolestného pohledu, kterým mě sledoval, nezmohl.
Tak a je to tady. Usmála jsem se na něj. Prosím, prosím, ať je v pořádku. Alespoň pro něj se musím chovat statečně. Znovu jsem se proto smutně usmála a pomalu se s ním loučila pohledem.
„Miluju tě!" nedalo mi to a vykřikla jsem ty slova, která jsem chtěla říct již dávno. Petrovi se ve tváři objevila ještě větší bolest. Začal sebou trhat ještě zoufaleji a zuřivěji, ale stejně to k ničemu nebylo.
Po tvářích mu začaly stékat slzy. Zatím jsem ho nikdy neviděla brečet. Znovu jsem se chtěla usmát. Ukázat mu, že budu silná. Silná pro něj. Už toho pro mě udělal dost a zasloužil by si to. Jenže já to nedokázala. Nemohla jsem se na něj, už dívat.
Cleon se Zllenem mě přivedli ke srázu. Takže tohle bude konec. Podívala jsem se na nebe, které bylo čisté a bezemráčku. Pak jsem se rozhlédla do dálky, moře bylo klidné. Nakonec jsem se odhodlala podívat dolů, vlny se jen kousek podemnou tříštily o ostré kameny a mě se z toho výjevu udělalo špatně.
Pak mě otočili čelem k Petrovi, který se snažil přes roubík něco zakřičet, ale nic jsem mu nerozuměla. Usmála jsem se na něj a po tváři mi stekly další slzy. „Miluju tě!" znovu jsem na něj s klepajícím hlasem promluvila. „Sbohem" podíval se na mě Zllen a pak mě strčil........
Váš Kačík ;)
------------------------
Co říkáte na kapitolu? Jak myslíte, že příběh skončí? :)
ČTEŠ
PETR PAN//OUAT//FF//SHORT STORY
Teen FictionPetr Pan, každý ho zná. Je to mladý kluk, který žije v Zemi nezemi se snem nevyrůst. Jenže, co když tenhle Petr je jiný? Co když už Hook není záporná postava, ale je to naopak? A co když je Wendy do země Nezemě unesena proti své vůli? ------------ F...
