PETR PAN//OUAT//FF//SHORT STORY

8.

Tak, dneska jsem měl chuť vám sem něco šoupnout, protože jsem si všimla, že mojí předešlou kapču si přečetlo 10 lidí a to je dost. Všem vám moc děkuju, že tenhle příběh čtete! a tuhle kapču bych chtěla věnovat: @Lucieivn8 a @EliskaGT

--Wendy pov.--

"Mami!, né...počkej, neodcházej, prosím zastav" ona, ale nezastavila a ztratila se mi úplně v mlze. Cítila jsem ten chlad, tu osamělost, ale byla jsem tu sama a nemělo smysl někoho volat, protože jsem věděla, že nikdo nepřijde.

Přece jsem všechny zklamala! Jak jsem si proboha mohla myslet, že by mi někdo pomohl. Vždyť jsem si tu samotu plně zasloužila! Jen já byla tím pátým kolem v mé rodině, jen já jim to vždy zkazila. První slzy mi dopadaly na tvář a já je nechala si razit cestu kudy se jim zachtělo.

Oni byli dokonalá rodina i beze mě. Všichni jsou tak-, tak dokonalý a-, a já jim tu dokonalost pokaždé zkazila. Naplno jsem se rozbrečela.

Najednou jsem pocítila něčí teplou náruč a ruce které mě držely, jakoby jsem se měla rozpadnout. Pak jsem i zaslechla mírně zoufalý hlas volající mé jméno. Pomalu jsem pootevřela oči a všimla si, že mě Petr drží v náruči a vypadá lehce zmatený a vystrašený navzájem. Natáhla jsem k němu ruku a lehce ho pohladila po tváři. Asi se mi ještě něco zdá. Petr by přece ke mě nebyl tak hodný.

"Hej si v pohodě?" jeho hlas mě, už ale úplně probral. Rychle jsem proto cukla s rukou zpátky k tělu a docela dost vyvedená z míry jsem se na něj podívala. "C-co?" "Štípni mě" potřebovala jsem se ujistit, že na 100% nespím. "Au-to bolí!" koukla jsem se na něj naštvaně. Sakra já opravdu nespím! Tohle je- tak trapný!!!

Váš kačík:)