15.

255 9 2
                                    

Ahojky! Dneska dáme trochu temnější kapitolku, tak snad se bude líbit;) A chtěla bych vám všem moc poděkovat za 1.7k přečtení! Mám z toho strašnou radost <3...no už vás nebudu zdržovat:)

Wendy pov.

První, co jsem pocítila, byl strašný zápach, který byl všude kolem mne. Pach mrtvol a hniloby, byl tak silný, že se mi skoro zvedl žaludek.

Nechtěla jsem ani otevřít oči ze strachu, co bych mohla vidět. Nakonec jsem, je ale otevřela, a když jsem spatřila to, co bylo přede mnou, tak jsem hlasitě zaječela. „Panebože! Panebože!" začala jsem hysterčit, před sebou jsem všude uviděla dívky, které byly mrtvé a zavěšené v okovech.

Jen tak bezvládně z nich visely a já rychle stiskla víčka k sobě. Nemohla jsem se na ně dívat, prostě nemohla. Dopadnu taky tak? Já prostě nechci umřít! Nechci! Nechci! Já chci zatraceně žít!

Začaly mě slzet oči, slzy mi samovolně stékaly po tváři a nakonec jsem propukla v hlasitý pláč. „Petře! Petře!" začala jsem křičet a snažila se dostat z okovů záměrně nevnímajíc mrtvoly kolem sebe.

„Já chci pryč! Prosím" jenže ať jsem křičela, jak jsem chtěla, tak nikdo nepřicházel.

Petr pov.

„Kde je?" výhružně jsem se na něj podíval. „No tak mladej změň ten tón jinak ji, už neuvidíš" zasmál se te grázl.

Rychle jsem si představil, že mám meč v ruce a potom co se mi tam zjevil, tak jsem ho na něj namířil.

„Ptám se tě, kde je Wendy, tak koukej odpovědět nebo-" „Nebo co? Snad si nemyslíš, že mě přemůžeš? - Hochu si ještě moc mladej. Myslím, že bys to párátko mohl položit, než si ublížíš."

„Cože? Laskavě mě nepodceňuj staříku!" ušklíbnul jsem se a s povýšeným pohledem jsem se na něj rozeběhl.....

Váš Kačík:)

-----------------------

Líbí se vám tahle kapča?

PETR PAN//OUAT//FF//SHORT STORYKde žijí příběhy. Začni objevovat