16.

251 7 2
                                    

Tak jsem tu s novou kapitolkou:) děkuju moc všem, že tento příběh čtete <3 z 1.3k přečtení jsme se společně dostali na 1.8k přečtení a to je hrozně moc takže  hrozně moc děkuju...no už vás dál nebudu zdržovat;)...

---------------------------------------------------

Wendy pov.

Z celého křičení mě bolel krk, ale nehodlala jsem se vzdát. Stále jsem naivně volala Petra a to i přes to, že jsem věděla, že mě nemůže slyšet.


Po nějaké době, už mě i hlas opustil a všechny slzy odtekly. Nezmohla jsem se na nic. Dostavila se únava a já té temnotě nebránila. Přímo jsem jí šla vstříc, chtěla jsem z tohoto místa pryč. V mé hlavě se najednou začaly tvořit obrazy.

Stála jsem vedle Petra na okraji útesu. Podívala jsem se na něj a on na mě. Zničehonic mě políbil a já mu polibky oplácela. Líbali jsme se v krásné záři úplňku a já se cítila, jako v sedmém nebi.

Přála jsem si, aby se zastavil čas, abychom takto zůstali navždy. Najednou se ode mě Petr odtrhl a místo jeho obličeje jsem uviděla toho beznohého ohyzdu. Jedovatě se zasmál a se slovy „Sbohem" mě strčil ze srázu dolů.

Já jsem jen křičela a křičela. Tvrdě jsem dopadla na temné místo. Všude byla tma a já nic neviděla.

Pokusila jsem se vstát, ale když jsem se chtěla vzepřít o zem, tak jsem něco nahmatala rukama. „Neee!" zaječela jsem a odhodila kost dál od sebe.

Na chvíli sem zasvítila zář z Měsíce a já si všimla, že všude kolem mne jsou jen lidské kosti. „Aaaa" vykřikla jsem a pak se znovu bezmocně rozplakala.

Probudila mě až velká rána a hnusný mužský hlas. Pomalu jsem zamžourala do šera kolem sebe a všimla si toho otrhance, který mě musel nejspíš unést.

Strach mě celou naplnil a oči se mi zase začaly plnit slzami. „Zdravím" zaskřehotal s děsivým úsměvem, po kterém jsem se snažila co nejvíce přitisknout na zeď "Prosím, prosím nech mě být" dostala jsem ze sebe .....

Váš Kačík:)

------------------------------

Tak co vy na tuhle kapču? :)

PETR PAN//OUAT//FF//SHORT STORYKde žijí příběhy. Začni objevovat