DRAMA za kamerou

25

On doopravdy řekl, že jsem jeho přítel?!
A k tomu všemu mě teď nese v náručí! OMG.

Se mnou v náručí došel až na plac, kde mě konečně postavil na zem. Celou cestu se Chan neskutečně smál, až to bylo nakažlivé. V tu chvíli kdy jsem si uvědomil, že mě nesl v náručí a řekl, že jsem jeho přítel mi tváře nabraly růžový odstín. To ho ještě podpořilo se více smát.

Po dlouhém a nesnesitelném záchvatu smíchu se konečně Chan uklidnil. Je to neskutečný lump. Ale hezkej lumpík. Uhh Felixi nad čím to zase přemýšlíš.

Jelikož už obědová pauza skončila, šlo se znova natáčet. Teď už budou scény jen se mnou a tím nezbedníkem.

Podle scénáře mám jít chodbou na poslední hodinu, ale Chan si mě nenápadně odchytne, tak aby ho nikdo neviděl a zatáhne mě do opuštěné třídy. Budeme mezi sebou vést menší dialog a on se mě dokonce pokusí políbit, ale zazvoní. Já jakožto stydlivý a bojácný se mu rychle vymanim ze sevření a pospíchám na hodinu.

Ještě mě upravili a nasadili batoh a už jsem mohl jít.

,,Akce!"

Jdu pomalu chodbou, kde zrovna nikdo nechodí, náhle mě nikdo odtáhne do prázdné třídy. Přitiskne mě na velkou skříň, která slouží pro učebnice. Rukama se opíral o skříň těsně vedle mé hlavy.

Jelikož ta scéna nejde udělat na jeden záběr Chan mě bude muset několikrát přirazit k té skříni. Achjo to bude bolet.

Asi tak 8× jsme  točili tu scénu a nakonec se povedla. Musel jsem si dát chvíli pauzu, protože jsem měl od toho docela otlačený záda.

Následně měla probíhat menší konverzace mezi námi. Já mám být trošku vystrašený, takže budu koktat ať je to zajímavější.

,, P-potřebuješ něc-co?"

Chan se jen uchechtl a začal se přibližovat k mému obličeji. Byl tak blízko, že se naše nosy dotýkaly. Už chtěl něco říct, ale začalo zvonit na hodinu, což mě probralo. Rychle jsem se vymanil z jeho sevření a utíkal na hodinu. Teda spíš ze třídy, potom tam už nebyly kamery co by mě natáčeli.

,, Áaaaaaa střih!"

Režisér začal tleskat.

,, Bravo chlapci moji, tohle se vám krásně povedlo."

Ještě zbývá na točit scénku kdy si dávám učebnice do skříňky a Chan za mnou zase přijde, protože nedosáhnu na nejvyšší poličku a podá mi učebnice.
Zní to jak z nějaký špatného kdrama, ale režisér řekl, že to bude vypadat dost žhavě. A ano opravdu řekl *žhavě*.

Naše natáčení se tedy muselo přesunout ke školním skříňkám. Jelikož byly skříňky jen v jedné chodbě, museli jsme být rychlí, protože zachvilku bude zvonit a žáci vylezou ze tříd a půjdou domů.

Jedná skříňka byla volná, takže ta byla naše. Teda zpíš moje pro seriál.

,,Akce~!" Řekl Režisér potichu.

Začal jsem si vybalovat tašku do skříň, ale nešlo mi si vzít jednu učebnici. Byla moc vysoko. Už jsem se pro ni natahoval, ale nikdo mě předběhl. Chan. Pomalinku jsem se začal na ně otáčet, a on ani na sekundu nespustil oční kontakt mezi námi. Přitiskl mě na skříňku a užíval si to jak začínám panikařit. Podal mi učebnici fyziky a s menším úšklebkem ustoupil o krok dál.

,, Tak zase brouku~"

S těmi slovy odešel a já tam stál jak přimražený k zemi.

Sám sebe jsem překvapil svým hereckým výkonem. Skoro to vypadalo reálně. No nic pro dnešek už mám svou práci hotovou to samé Chan.

Končili jsme kolem 16 h.. Určitě až dorazíme zpátky do hotelu si jdu lehnout jsem vážně unavený.
Cesta autem na hotel byla tak poklidná, až jsem si opřel hlavu o rameno Chana, který seděl hned vedle mě a tvrdě usnul.

Chanův pohled:

Ta cutka mi usnula na rameni, co mám dělat? Zachvilku budeme na hotelu, to ho mám jako vzbudit?

Na to nemám srdce ho probudit, když tak roztomile spinká.

Dorazili jsme před hotel ...................