41

604 47 1
                                    

*crr crr

OH bože zase ten budík, ale není můj, co to? No tak to bude Chanův, asi mám vybitý mobil.

Odlepil jsem se od Chana a šel najít ten prokletý mobil. Hledal jsem ho po pokoji a nic a najednou ticho. Koukl jsem na Chana a ten v ruce držel svůj mobil. No skvělý, ale mohl ho stopnout dřív.

,, To si ho nemohl rovnou vypnout? Já jako debil tady chodím a hledám zdroj toho zvuku a ty ho máš v ruce."

,, Dobré ráno i tobě sunshine."

Nic mi potom neřekl a zalezl do koupelny hajzlík jeden. Dneska se zase natáčí a určitě dostaneme vynadáno, že nemáme pouta, ale co. Prostě to bylo rozbitý, teda budeme dělat, že to bylo rozbitý. Ani neusnu o tom, že jsem to rozbil já.

Po nějaké době už konečně Chan vylezl z koupelny a nechal mě si udělat hygienu. Ikdyž jsem se v noci myl, tak se i teď osprchnu, protože jsem se docela zapotil a to nevím z čeho. A tam ta věc to bylo před tím.

Umyl jsem se už jsem vylezl ze sprchového kouta, ale zarazil jsem se. Uppsss. Nemám tu ani ručník, ani oblečení. Já jsem blbec to svět neviděl, hlavně, že to mám krásně srovnané na posteli.

,, Chanieee!!"

,, Ano!"

,, Mohl by jsi mi prosím podat věci co mám na posteli? Zapomněl jsem si sem vzít všechno, takže tu jsem nahý."

No... jako tohle jsem úplně nemusel zmiňovat, ale moje huba to řekla sama.

,, Jo, počkej chvilku."

Chan otevřel dveře a měl za vázané oči. Hmmm~. S tou stuhou výpadá přímo k nakousnutí. Felixi přestaň! Ale já bych chtěl, ale ono to nejde. OH bože se ze sebe poseru.

,, Díky."

,, Není zač, ale příště si vezmu nějakou stuhu, která je neprůsvitná."

Co?!

,, Cože?!"

Ten debil se začal smát.

,, Ty jedem. Padej!"

,,No jó, už jdu."

Bože, aspoň mi přinesl věci.

Po mém záživném ránu v koupelně jsme mohli jít na snídani.

,, Tak jdeme?"

,, Jo jenom počkej"

,, Na c-"

On mě hodil, jako pytel brambor přes rameno a tupě se smál.

,, Teď můžeme jít."

,, Pusť mě!"

,, No víš, ani se mi nechce."

A takhle to pokračovalo do té doby, než jsme, teda Chan, než došel do jídelny, potom mě konečně postavil na zem.

Když mě postavil na zem, schtal cvrnknutí do čela.

,, Auu~. Za co?"

,, Ty víš moc dobře za co."

Po snídani jsme šli zase do sálu a čekali na režiséra a jeho instrukce. Ten přišel chvilku po nás a vše vylíčil do podrobna. Dnes se také natáčí, takže zase odjezd, jako předtím a už to známe.

Už od rána jsme točili a konečně jsme měli pauzu na oběd. Samo sebou, že jsme s Chanem šli na to stejné místo, jako předtím. No a co nechybělo, bylo to, že jsme se zase krmili navzájem.  Tentokrát jsme nebyli ničím rušení a vpohodě spapali oběd, který byl na školní poměry velmi chutný.

DRAMA za kamerou Kde žijí příběhy. Začni objevovat