DRAMA za kamerou

33

Po vydatné snídani s Lisou jsme se rozhodli už jít taky, protože se lidi začínali dívat na náš stůl a my nechtěli prozradit Chana.

,, Kam půjdeme teď?"

Ptal jsem se svého společníka, jelikož mě nic nenapadá.

Chan vypadal taky bez nápadu a tak jsme stáli před kavárnou jen tak. Lisa už musela jít s tím, že musí do práce.

Koukal jsem se po okolí a mé oči zastavily na velkém nákupním centru. Bingo!

Čapl jsem Chana za ruku a kráčel si to do obchoďáku.

,, Kam to jdeme?"

,, Nakupovat."

Tak strašně dlouho jsem nebyl nakupova teda jestli nepočítáme jídlo, ale já nechci kupovat jídlo.

Chan se vůbec nebránil a nechal se vést. Takže ruka v ruce jsme šli plnou ulicí, až oné budově. Lidi na nás házely různé pohledy, když viděli pouta na našich rukách a k tomu, že se držíme za ruce.

První obchod do kterého jsme šli bylo hračkářství. Teda já jsem tam spíš dotáhl Chana.

,, Jéé koukej na ty Miky mouse uši!!"

,, Felixi přece ti není 10, aby jsi musel mít tu čelenku."

,, Počkej.  Stůj rovně chci vidět jak by vypadali na tobě."

,, To si rozhodně na sebe nevezme."

Sundal jsem mu kšiltovu a nasadil mu ty ušatou čelenku.

,, Vypadáš v tom skvěle."

,, Ale nekupujeme to."

Vycházeli jsme z obchodu a oba jsme měli čelenky. Chanovi to nesmírně slušelo. Byly vidět jeho krásné mírně kudrnaté blond vlasy. Ohh bože vypadaj tak skvěle mám strašnou chuť si na ně sáhnout. Ani jsem si to neuvědomil a už jsem projížděl bloňďáčkovi jeho kštici. Ten mi věnoval menší úsměv a pro tentokrát mě táhl nikam on.

Už jsem věděl co má v plánu, protože mě táhl ke stánku se zmrzlinou.

,, Jakou si dáš?"

,, Mango."

Chan si dal taky mango a s mýma protestama, že to zaplatím jsem prohrál a on to celý zaplatil.

Sedli jsme si na nějakou lavičku co se nacházela v obchoďáku a spokojeně papali zmrzku.

Chan už tentokrát neměl na obličeji nic co by ho zakrývalo. Bylo vidět že mu ta zmrzlina chutná. Chan svůj pohled upřel na mě. Začal se přibližovat a já stále nechápal, co chce udělat. Chce mě políbit? Vypadá to tak, ale nebránil bych se.

,, Nehýbej se tady máš něco."

Řekl a otřel mi nos od zmrzliny.

,, Ohh dík."

Věnoval jsem mu menší úsměv, který mi oplatil.

,,Tak co budeme dělat dál?"