DRAMA za kamerou

59

,, Ty vy jste zase svěží, co jste prosim vás dělali v noci? OH.... dobře, už se neptám, Felixův krk vše vysvětluje."

Další den a další komandování od Krekrýny.

,, Není to tak jak to vypadá."

,, To povídek slepému a né mně."

,, Já jsem v tomhle nevinně, za to může Chan."

Dostal pohlavek a nepěkný pohled od Kiki.

,, To sis ty svý srandičky nemohl prostě odpustit? Koukni na toho nevinného andílka s flekatým krkem. Víš ty, jak tohle se blbě maskuje, každou chvíli se to může setřít a potom se to dělá odznova."

,, Dobře, už se to nebude opakovat."

,, To bych ti doporučila ty jeden uličníku."

Možná jsem měl za zády skříněmi prsty a musel najít nějakou výmluvu, abych měl pokoj. Hihi... MOŽNÁ.

,, Je to jako kdyby jste se proti mně spykli."

,, Co víš, možná jo, a možná ne?"

To malý čertidlo, které mě napráskalo, mě od rána pořád provokuje. Stálo by to za odplatu.
Však jen počkej, já něco vymyslím.

Felixův pohled:

Dneska mám pořád chuť ho nějak škádlit. Proč? Nevím, ale co vím s velkou přesností, že karma je zdarma.

Dneska se až podezřele choval normálně a nedělal žádné vtípky na natáčení. To se teda nedá říct o mně, ale to je přeci jedno.

Dneska žádnou hodinu s Minou nemáme, takže spolu půjdeme na večeři normálně do restaurace v hotelu. Vždycky tam jdeme na snídani a večeře vlastné ani nemáme. To se ale dneska změní, protože ji po dlouhé době budeme mít.

,, Chanie?"

,, Hm?"

,, Máš tady flek."

Poukázal jsem prstem na jedno místo uprostřed límce jeho tričku.
Samozřejmě, že se koukl a já mu cvrnkl do nosu.

,, Yah!"

Teď byla ta část, kdy mám utéct.

Nacházeli jsme se už v hotelu, takže místo, které mi teď zajišťovali bezpečí, což byla restaurace s lidmi, bylo o 2 patra pode mnou.

Rozeběhl jsem se chodbou s vírou v to, že si stihnu přivolat výtah, když mám náskok a Chan je někde za mnou.

Nevím, co mám pořád s tou vírou a Bohem, ale nikdy se už na to spoléhat nebudu. NIKDY.

Výtah jsem si sice stihl zavolat, ale když jsem vkročil dovnitř a následovně zmáčkl tlačítko, aby se zavřeli dveře, Chan mě už stihl doběhnout.

,, Huh!"

,, Ty sis opravdu myslel, že mi utečeš?"

Nadzvedl obočí a šibalsky se usmál.

,, Doufal v to"

Dveře se už samozřejmě zavřeli, ale teď to pro mě znamenalo být zavřený s Chanem v jednom výtahu a neměl šanci utéct.

,, Tak to si doufal špatně."

Byl jsem přitlačen ke stěně výtahu a jeho ruce zapřel těsné vedle mé hlavy.

,, Seš lechtivý?"

Já si prostě koledoval o odplatu.

Začal jsem ho lechtat v podpaží, ale s ním to ani nehnulo.

A doprčic

Moje ruce byly náhle přišpendleny nad mojí hlavu a s trochu překvapený obličejem jsem ho pozoroval.

,, A ty?"

Samozřejmě, že jsem lechtivý a dost jsem si na tohle naběhl.

Začal mě lechtat a já se snad mohl poslat smíchy.

,, D-d-hah- ost   v- hah- vzdávám-hah se!"

,, Cože? Nějak jsem tě neslyšel."

,, Vz-hah- vzdávám se!"

,, Dobře."

Přestal mě lechtat a já se konečně pořádně nadechl. Až teď jsem si uvědomil naše polohy.
Koukali jsme si do očí a nic neříkali. Jako kdyby kolem nás nic nebylo a byli jen my. Oči mi skolouzávali na jeho rty, kterě ki přišli najednou tak lákavé na ochutnání.
Každou vteřinou jsme se břibližovali až......

___________________________________

Slibovaná kapitola je tu!
Doufám, že se vám kapitola líbila.
Nebudu lhát, ale úplně nevím, kde vezmu čas na napsání další kapitoly, ale nějak to udělám. Nebudu slibovat, kdy vyjde další kapitola, ale určitě brzy.